Krása, něha, hloubka, poetika. Nádhera..

Jaro v přírodě probouzí jaro v duši...

Ruční práce dokáže mnohdy potěšit...Když to jinak nejde...

V duši chlad taje. Díky...

Líbí!

Vyplývá z té pověsti, ženský že jsou neštěstí, vyplývá z té lovestory, že jsou ženský potvory. Za což vzývejme díky...
Moc povedená...

Nádherné souznění Fridrichovy hudby vzniklé před třemi staletími, kouzelné fotografie a výstižných veršů....Poezie života....

Jak praví lidová moudrost: láska prochází výplatní páskou... dnes tedy výpisem z konta....

Užil jsem si to...

Pohladila..

Miluji tento humor. I když mne, právě zrovna dnes, pravda, trošku pobolívá hlava. Z čeho asi? O to víc mne potěšilo, že v tom nejsem sám.

Nádherné vyznání a přiznání...Díky za ně..

Krásná hra....neuměle přidávám...

Já mám holku z Ghany

Já mám holku z Ghany,
jako tér má ústa
a vlasy plné korálků.
Prosta vší hany
bije mne zhusta,
a nevalnou má morálku.

V mém případě to byla žňová hlídka. Ale nenechali jsme se odradit...

Tato poetika se mi opravdu líbí...

Poesie...

Inu...

Příjemné.

Mně se líbí, je v tom nápad, idea.

Krásně vystiženo a velmi, velmi ze života...
Když už vím kam tvé kroky míří (teoreticky, poeticky) přidávám neumělé varování...

Drama o tyči

Numfu nymfomanku
jímá chtíč,
stojí při okénku
vyhlíží tyč.

Tyč vchází,
nechybí síla,
bez zbytečných frází
dá se do díla.

Země se zachvěje,
nadchází chvíle,
tyč dospěje
svého cíle.

Posléze zmatená
zlé již tuší,
krev zpěněná
do žíly buší.

Volá nymfa: “chci zas!“

Vtom zvoní hrana...

Tyč vzal si ďas.

Tím končí drama.