Je smutná, ale krásná . I smutek je někdy krásný. Uchop tu krásu toho smutku a možná se slzou v koutku oka zažiješ radost z hloubky své duše, studny svého srdce.

Tuleni rozestupy drží
hlad svírá jejich těla
básníci v básních dbají
aby nezhynula lidská víra.
Milenci nazí pomrzli v mlází.
Láska všem schází.

Občas mi kámen vypráví
když s dlaní mou se seznámí
že prvním jsem člověkem
co poctil ho dotekem.
Občas mezi hvězdy se pouštím
občas nahé tělo do vod nořím.
Plachtícího opeřence pozdravím
v náruč matky země obdařen
krásou její jednou se uložím.

Snad unaven sem se jen úryvky potěšil. Celek jsem nepobral. :-) jdu se restartovat. Hodně zdaru.

Určitě mu ty svoje básně dej svázat do vazby jako knihu. Ať Vám to klape.

Bulí, bulí, bulíček .....úplně to slyším. Až se vybulí , namažeme ho cibulí. Apropó po narození dcery jsem zamáčkl tvrďácky slzu a pak mě tak vzali záda, že místo slz radosti jsem to odfňukal v bolesti. Prostě jsem emoce zazdil a ony mě potrestali.

A ta v rouše Evinině
utíká před hříchem
do kuchyně.
Nandá bůček, knedlík, zelí
Co jsem to chtěl?
již děda neví.

Ty jsi génius rozkoše, co v mlhaví šál balí něhu po troše.

Zavři dveře, zavři oči
otevře jemně, do duše
ti vkročí.

Občas se stává, že obraz ze slov s dušemi mává.
Občas to tak plyne, že význam srdcím kyne.
Nevěda z jaké formy zrodily se, nesmrtelné v čase.
Občas to tak bývá, že touha z odrazu na mne se dívá.

Duše starých legend spatřují mlhu. Neznají se navzájem , ale posvátné háje je sezvou na Hromadu. Rackové zprávu roznesou.

Mám s tím problém. Tenhle vlak jede špatným směrem. Státní heslo ,,pravda vítězí" na naší zástavě je diskutabilní. Chápu nebezpečí, ale mlha kterou vidím není o zodpovědnosti.Nevěřím už nikomu. Pravda ztichla .Pokuty za soudnost mě vnitřně změní.

Moc dobrý rozpoložení se správným závěrem. V tomto postoji předbíháš dobu. Lidé se dívají na sebe zvenčí a proto nevidí život kolem sebe zevnitř a ten jim uniká.

Někdy je dobrý vypnout v motorové loďce vrtuli a chopit se vesel. Vnímat břehy lemující tvou životní pouť. Kdosi tu kdysi napsal. Mělký prudký potůček je slyšet zdaleka. Hluboká řeka plyne tiše. Ale je ti 23. Máš právo být bystřinou. Najdeš se.

Myslíte, že by to chtělo víc slepiček? Pánové já ne. Chudáci kohouti. Jen toho kvokání.....

V lásce pro život je muž věrným květináčem a žena květinou. Nikdy kaktusem, jindy orchidejí. Láska je vodou a světlem.

Je to psáno dost nesouvisle, ale myšlenka se rozluštit dá. Škoda že ses nedala víc do klidu. Tohle je lavina a pod ní zbytečně umře kvalitní myšlenka. Dost významná svým vzkazem.

Dobře vnímaný vnitřní postoj, ale- zanedlouho si našel matku svých dětí"? ,je sice jakási zkratka, ale tluče se to s tím jemnocitem ke svým blízkým. A se ti daří.

Co dodat? Štěstí přát.

Ty stopy jen zmizí, hned se zase objevují.