slnečnica: Člověk doufá, že nebude ušetřen zvrásnění v podobě prožitků. A tak čeká a taje a taje až není v lásce (jízdě) využitelný. Led je smutný a bruslařky nemají kde realizovat potenciál svého intelektu.

Až pochopíme, že žádné dítě není jen Naše. Bude to velký krok lidství. Poškozováním dětí-potažmo semínek lidí vytváříme mizernou budoucnost- potažmo úrodu lidské budoucnosti.

Člověk, pokud má projít transformačním procesem musí být vystaven velkému tlaku vnějších podmínek. Jde o hnojivo duše. Slováci mají potenciál býti zápalkou pod troudem světa, jen si nejsou vědomy takového dědictví a asi na to ani nepřijdou. Ty jsi aspoň na psancích v pozici křesadla.

slnečnica: Tak třeba jen slovo bozkaně je daleko jemnější než naše české líbání. V tom slově je cit každého doteku rtů. O to víc jsou tvoje verše lépe vnímatelné. Máte jako Národ daleko větší škálu smyslnosti slov než my, ale šlapem Vám naštěstí na paty.

slnečnica: Jsi velice otevřená.. Zaujala jsi mne v psancích do naha. Moc se mi líbí tvá nekonvenčnost, syrovost sdílení bez zahalování.

Fatr: Svědectví časů se vynoří z zapomnění a člověk stane před svou podstatou kterou dosud neznal, byla mu skryta. Jak s tím naloží ? Rozhodne empatie vzájemnosti a stav sebeúcty každého z nás zda společnost se změní k spáse celku jakožto posledního z posledních.

Někdy se ani mistr Amor netrefí a my víme , že to bylo o fous. Ale jsou to krásné chvíle, když duše dělají cíle.

Struna strunu rozezvučí, rezonuji s tvým podáním.

Sebevraždy mě baví. Všichni kterým se to nepovedlo většinou vystřízlivěly a našli lepší zorný úhel. Potlučený sebevrah s kterým se utrhl trám nebo přeškubl provaz je často na dobré cestě k objevení skutečných hodnot. Škoda že se to občas někomu fakt povede.

Když studuji autora , vždy si vyhledám kategorii láska. Nebývá to často zpracovaný motiv. Hodně napoví. Jde o dalekohled do duše. Potkávám tam často svoje hořkosti. Nesoudím, souzním a doufám v lepší světlo života pro Nás všechny.

Klíčů plnou dlaň , však zámek vzácností a když náhodou Nám přec do života vstoupí, tu klíčů mnoho na odemknutí leč nepasují.

Tři panáky a báseň ztrácí obal. Je v žíle!!! hodnotím ji pošetile neboť jsem tvým vnímáním, rozesmátý nadáním člověka, bytosti, božstvím v němž jsme jedním.

Všíchni jsme ve skutečnosti bez obličejů. To jen maskéři našich představ nám patlají tvář mejkapem přijatelnosti. Je dobrý to občas smýt a být jen duší. Pána je mi líto. Je to nudista opuštěn okolím, ale je to jeho volba.

Psavec: Lenča: Děkuji za odezvu.

Dandy: Děkuji dvakrát.

Na noze mne cosi kouše
o pilsner urquell asi rvou se.

Paráda.

V uších ještě šumí...to báseň doznívá.

Někdy a asi i častěji se stává že se potkají těla a duše teprve vyrážejí na dlouhou pouť k vzájemnému setkání. Za mne trefa do osobních pocitů a postojů.

......a už opět ukládá se k spánku matka zem. Voní jak oddechuje a ptáci již ji nebudí...