Midagere: Děkuji za hezký komentář. Při jeho čtení jsem se pobavila poznámkou k frazémům a idiomům. Obdivuji vtip a inteligenci vaší generace. Přeji hodně literárních úspěchů.

Opakovaně čtu verše a nemohu najít ten pravý důvod k poutům, která mně byla jejich čtením nasazena. Neblíže je příspěvek z 12.01.2018 - 00:03.

Hanulko, pohádková báseň co pohladí po duši. Líbí se mi i pohádkový konec, který jsem si přála v těchto pochmurných lednových dnech. Nechtělo se mi smutnit a Ty jsi mé tajné myšlenky naplnila. Děkuji.

Ještě jednou a potom mnohokrát přečtu verše, abych mohla pochopit jejich hloubku. Není to jen o jednom poutníkovi.

Našla jsem se ve verších a vím, že každý máme v sobě světlo a stín. Jen výjimečné osobnosti mají tu výsadu zanechat za sebou stopu i po smrti. Každý je zde jen poutníkem, ale málokdo to pochopí.

Něžná a mrazící, osvobozující i laskající kmotřička smrti, kmotřička zrození - nezrození, lásky a nenávisti? Nerozumím veršům, ale nutí mě k přemýšlení. Díky.

Úvod děsí. Autorka básně věnuje první sloku náhrobkům v Terezíně? Pět tisíc hrobů? Kde jinde? Brána se zavřela? Klíč je z druhé strany? To je poezie uchopená uvnitř, nemilosrdně protažená sedmi slokami, aby ve finále nalezla klíč ze správné strany.

pilgrim: kekebreke: Jsem ráda, že se vám článek líbil. Děkuji za upozornění na překlep. Opraveno.

Možná překvapím zájmem o verše s ohledem na věkovou kategorii.Oslovily mě natolik, že jsem musela nahlédnout jak vypadají tahitské černé perly. Jsou skvostné.

Amelie M.: Děkuji za komentář. S odstupem času se zcela ztotožňuji s Vaším názorem na můj příspěvek. Ano, byla to asi vztahovačnost, která mě vedla k napsání úvahy. S odstupem času se zcela vytrácí původní smysl pomoci nadaci .....galgovnouzi .....

Děkuji za komentář. Obdobím vědomí si své důležitosti jsem prošla a hlídala si, aby mě vlastní ego nepřerostlo. Po sedmdesátce se do výrazu "vlastní důležitost" prolíná více pokory (můj subjektivní pocit).

Orionka: Děkuji za názor. Ve škole jsem se učila, že závěr má být vypointováním psaného, ale v mém příspěvku se závěr nezdařil, byl vypocený a hodný spláchnutí bez počítání.

Děkuji za komentář, který mi dodal odvahu zveřejnit některé další životní zážitky.

Děkuji za pozitivní komentář. Nyní je po roce opět v Krušnohorském divadle představení baletu Labutí jezero, ale již nepůjdu, chci si zachovat ten neskutečný zážitek z první návštěvy.

Děkuji za komentář. Jste zván do lázní Teplice v Čechách, kde se léčí pacienti s problémy pohybového ústrojí radioaktivní vodou. Jak jsem se dozvěděla, tak převládají poslední dva roky klienti z ruského kosmického institutu (nebo střediska?).Můj článeček není nadsázkou nebo iluzí vyvolanou prohlídkami zašlých fotografií, jsou to postřehy z každodenních procházek s čtyřnohou společnicí. Mimochodem, uvítala bych, kdyby se v kašnách desinfikovaly i partnerky"mimozemšťanů" v rámci akce za čistější Teplice.

Líbí se mi. Není steskem nad uplynulými léty, ale akceptací a souzněním s milovanými. Užívejte si s nimi do sytosti. Jsou nevyčerpatelnou inspirací.

Pěkné!!

Pěkná báseň.

Líbí se mi. Také jsme měli ježky na zahrádce. Přiživovali se v misce se žrádlem našeho německého ovčáka, který hostinu shovívavě sledoval.

Emocemi naplněná povídka. Smutek mnohdy léčí.