11.01.2018
4
2131 (18)
0
Sevře se srdce
pět tisíc hrobů v mlze
ticho až je slyšet padat listí.

Lehký vánek ustal
přesto odněkud to sálá
svíjí se tajemnem břečťan
až za stará železná vrata.

Omítka z pilířů se sype
zrezavělý kříž tě vítá
rozhlídneš se, úsměv hyne,
zavřela se brána.

Černá alej bez konce
hlína se vpíjí do pěšiny
zrychluješ krok, pocit viny
neměl bys tu být.

Mráz tančí po zádech
dohání tě k rozcestí
výdech znova nádech
ve vzduchu je cítit neštěstí.

Zatrne ti záhy
silný pocit zmaru
ti, ke kterým se kněží obrátili zády
v stinném rohu leží pochováni.

Mysl ven si cestu razí
běh hřbitovem bláznů
zoufalci, násilníci, vrazi
klíč se točí v zámku.
Z druhé strany.
 14.01.2018 12:14
Opakovaně čtu verše a nemohu najít ten pravý důvod k poutům, která mně byla jejich čtením nasazena. Neblíže je příspěvek z 12.01.2018 - 00:03.
 12.01.2018 00:03
Skutečně tvé dílo láká k návštěvě :)
 11.01.2018 18:43
Děkuji za komentář, ale nejedná se o Terezín, jedná se o hřbitov v Bohnicích. Zaujalo mě to místo, prý je obklopeno negativní energií. Na rozloze 4200 metrů čtverečních je tam uloženo okolo 4700 lidí, proto těch zmíněných 5000 hrobů. :) Snad se báseň líbila. :)
 11.01.2018 18:16
Úvod děsí. Autorka básně věnuje první sloku náhrobkům v Terezíně? Pět tisíc hrobů? Kde jinde? Brána se zavřela? Klíč je z druhé strany? To je poezie uchopená uvnitř, nemilosrdně protažená sedmi slokami, aby ve finále nalezla klíč ze správné strany.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.