Kdo jsem já abych soudil?

A já začal jsem lhát…
To Vám milý pane,
lhal jsem o tom co se stane,
o tom že i vítr vane…

Kdo jsem já abych soudil?

Zde utonulo mládí mé.

Lež tak kratinká že Vám neukápne slza,
že z mého nitra dere se cosi zlého?
No a Vaše kázeň podivné jak drzá,
hraje si na Da Vinciho.

Sobec ach sobec, či mistr svého krále?
Prý umělec však, črty chabé,
chabé a o to víc drahé…

Dostatek dukátů pro krále nemáš, ale umu dost že jsi pobral?
Ty královsky zvaný mesiáš, a přesto v ruce své škudlíš si tolar!