Singularis: Tvůj komentář mě pobavil. Samozřejmě, že odhalování těla je odvedená práce... akorát že ne každej za ni dostane zaplaceno :). A jak jsi svou úvahu dovedl až k nezaměstnaným, je prostě fascinující...
Ilonin osud může být vnímán jako smutný a trafický, ale zároveň jako směšný. Totální pokřivení hodnot, kdy kvalitní a zdravé boty pro dceru (s logem žirafy :)) pro ni znamenají víc než vlastní důstojnost a snad kvůli vlastní hlouposti nedokáže domyslet všechny důsledky. Ale zase - tebe to přivede k problému dlouhodobého uchovávání peněz a zadlužení, fascinující!
Za závěrečnou pochvalu děkuji, absence hodnocení byla záměrná, pro mě je ten příběh vypovídající sám o sobě.
Každopádně jsem ráda za dlouhý a podnětný komentář i tvé neotřelé uvažování.

A42: Děkuji za milou návštěvu :).

Zamila: Dík za uznání, ale nemůžu přimout, já totiž píšu zásadně nepořádně... a dost si na tom zakládám :). Ale je dobře, že si někdo všiml toho zvláštního slůvka, protože ta čárka v posledním verši vůbec není omylem nebo náhodou. Taková drobná hrátka s kouzelnou češtinou :).

korálek: Děkuji :). No je to tak, touha dělá mlhu, kvůli které někdy nevidíme na cestu, a nedá se jet dál, dokud se nezvedne...

Singularis: Děkuji za přečtení i komentář, tvůj střízlivý pohled je vždycky originální a zajímavý.

Nikytu: Moc děkuji :).

Amelie M.: Taková prostá, erotická básnička... a co vy v ní všechno nenajdete :)). Dík za komentář, ráda tě tady zas vidím!

kmotrov: To jsi mě moc potěšil. Tvoje komentáře často objeví něco, co by mě ani nenapadlo, a tento další, symbolický rozměr je velmi zajímavý. Díky!

Alan_Noak: Díky, rádo se stalo :)

kmotrov: Děkuji, tvé pochvaly si moc vážím. Máš pravdu, že se pořád snažím hledat a zkoušet něco nového. Až najdu svou parketu, možná s tím přestanu a půjdu už jenom jedním směrem, místo do šířky do hloubky. Proto mě v této fázi moc zajímá odezva od čtenářů a děkuji za ni.

kmotrov: Děkuji za přečtení i zajímavý komentář. Na té myšlence o vyhnání z ráje určitě něco je. A máš pravdu, každý z toho nějak hledáme cestu...

Opravdu zajímavé, četlo se dobře a máš zvláštní uvažování. Komunikace s věcmi, potřeba kupovat si je dvojmo... to je opravdu podivné, ale možná jde jen o stylizaci, v tom případě podařenou.
Zarazila mě jedna část: "Líbilo se mi, že se stále ještě snaží navázat se mnou kontakt. Většina lidí to vzdá nejpozději po dvou větách; takoví mi nestojí za seznámení, protože mi nedají příležitost, abych je mohl/a poznat." Vyznívá to tak, že navenek od kontaktu odpuzuješ, dáváš najevo, že o něj nestojíš, ale zároveň oceňuješ ty, které neodradíš, takže se přes tvůj (předstíraný?) nezájem pokoušejí v komunikaci pokračovat. Jestli to chápu správně, je to podivný rozpor.
A taky mě pokaždé zarazí dvoupohlavnost tvých textů. Ne že bych byla tak zvědavá, jak to s tvým pohlavím je, spíš uvažuji nad potřebou ho skrývat. Co tě k tomu motivuje? Ono je i docela pracné všechno to uhlídat a každou koncovku zdvojovat...
Jinak mě potěšil popis brněnských reálií, na trhu jsem letos byla taky a možná i u toho stánku, jestli tam prodávali i kabelky... :)

hm, síla :)

Líbí se mi to civilní, nepatetické vyjádření... pro mě o to silnější.

Jako těžkej racionalista ti naprosto přesně rozumím. Moje zkušenost je taková, že rozum s emocemi (tohle "já myslím" totiž není nic jinýho než "já to tak cítím", prostě emoce) se nikdy nedomluví, jde o dva různé a navzájem nesrozumitelné jazyky. Moc hezky jsi to vyjádřil.

Moc krásná. Má nápadité a vtipné momenty, ale celá je prostě fajn, taková od srdce.

Severak: Děkuji, to potěší.

ŽblaBuňka: Dík, vážím si toho.

Je to opravdu hodně živé a hořké bloudění. Asi hrozný duševní stav, ale právě z něj, z toho přetlaku v hlavě, vznikají nejsilnější básně, tak to prostě je.

kmotrov: Máš pravdu, v posledním verši přečuhuje slabika. Mně to při čtení nahlas nevadilo, ten důraz na konci to zakryl, ale asi to byl jen můj dojem, tak upravuji :).
Odstup a pojmenovat na tvrdo, to myslím přesně sedí, to by mohlo být moje krédo :). I ten vzdor, ráda trochu provokuju. Bluesový smutek mě překvapil, ale příjemně.
No a autenticita, to je složitý... Myslím, že nikdo, kdo píše, v tom nedokáže sám sebe úplně schovat. Rukopis tam vždycky aspoň trošku cítit je. Některé moje básně jsou velmi autentické, jiné (jako tahle) vytvořené zcela uměle bez osobního prožitku. Která je která a kde se odkrývám, to si radši nechávám pro sebe :).