Zamila: Dík za uznání, ale nemůžu přimout, já totiž píšu zásadně nepořádně... a dost si na tom zakládám :). Ale je dobře, že si někdo všiml toho zvláštního slůvka, protože ta čárka v posledním verši vůbec není omylem nebo náhodou. Taková drobná hrátka s kouzelnou češtinou :).

korálek: Děkuji :). No je to tak, touha dělá mlhu, kvůli které někdy nevidíme na cestu, a nedá se jet dál, dokud se nezvedne...

Singularis: Děkuji za přečtení i komentář, tvůj střízlivý pohled je vždycky originální a zajímavý.

Nikytu: Moc děkuji :).

Amelie M.: Taková prostá, erotická básnička... a co vy v ní všechno nenajdete :)). Dík za komentář, ráda tě tady zas vidím!

kmotrov: To jsi mě moc potěšil. Tvoje komentáře často objeví něco, co by mě ani nenapadlo, a tento další, symbolický rozměr je velmi zajímavý. Díky!

Alan_Noak: Díky, rádo se stalo :)

kmotrov: Děkuji, tvé pochvaly si moc vážím. Máš pravdu, že se pořád snažím hledat a zkoušet něco nového. Až najdu svou parketu, možná s tím přestanu a půjdu už jenom jedním směrem, místo do šířky do hloubky. Proto mě v této fázi moc zajímá odezva od čtenářů a děkuji za ni.

kmotrov: Děkuji za přečtení i zajímavý komentář. Na té myšlence o vyhnání z ráje určitě něco je. A máš pravdu, každý z toho nějak hledáme cestu...

Opravdu zajímavé, četlo se dobře a máš zvláštní uvažování. Komunikace s věcmi, potřeba kupovat si je dvojmo... to je opravdu podivné, ale možná jde jen o stylizaci, v tom případě podařenou.
Zarazila mě jedna část: "Líbilo se mi, že se stále ještě snaží navázat se mnou kontakt. Většina lidí to vzdá nejpozději po dvou větách; takoví mi nestojí za seznámení, protože mi nedají příležitost, abych je mohl/a poznat." Vyznívá to tak, že navenek od kontaktu odpuzuješ, dáváš najevo, že o něj nestojíš, ale zároveň oceňuješ ty, které neodradíš, takže se přes tvůj (předstíraný?) nezájem pokoušejí v komunikaci pokračovat. Jestli to chápu správně, je to podivný rozpor.
A taky mě pokaždé zarazí dvoupohlavnost tvých textů. Ne že bych byla tak zvědavá, jak to s tvým pohlavím je, spíš uvažuji nad potřebou ho skrývat. Co tě k tomu motivuje? Ono je i docela pracné všechno to uhlídat a každou koncovku zdvojovat...
Jinak mě potěšil popis brněnských reálií, na trhu jsem letos byla taky a možná i u toho stánku, jestli tam prodávali i kabelky... :)

hm, síla :)

Líbí se mi to civilní, nepatetické vyjádření... pro mě o to silnější.

Jako těžkej racionalista ti naprosto přesně rozumím. Moje zkušenost je taková, že rozum s emocemi (tohle "já myslím" totiž není nic jinýho než "já to tak cítím", prostě emoce) se nikdy nedomluví, jde o dva různé a navzájem nesrozumitelné jazyky. Moc hezky jsi to vyjádřil.

Moc krásná. Má nápadité a vtipné momenty, ale celá je prostě fajn, taková od srdce.

Severak: Děkuji, to potěší.

ŽblaBuňka: Dík, vážím si toho.

Je to opravdu hodně živé a hořké bloudění. Asi hrozný duševní stav, ale právě z něj, z toho přetlaku v hlavě, vznikají nejsilnější básně, tak to prostě je.

kmotrov: Máš pravdu, v posledním verši přečuhuje slabika. Mně to při čtení nahlas nevadilo, ten důraz na konci to zakryl, ale asi to byl jen můj dojem, tak upravuji :).
Odstup a pojmenovat na tvrdo, to myslím přesně sedí, to by mohlo být moje krédo :). I ten vzdor, ráda trochu provokuju. Bluesový smutek mě překvapil, ale příjemně.
No a autenticita, to je složitý... Myslím, že nikdo, kdo píše, v tom nedokáže sám sebe úplně schovat. Rukopis tam vždycky aspoň trošku cítit je. Některé moje básně jsou velmi autentické, jiné (jako tahle) vytvořené zcela uměle bez osobního prožitku. Která je která a kde se odkrývám, to si radši nechávám pro sebe :).

Zamila: Děkuju, je to vlastně pochvala. A máš pravdu, že je to tematicky zas úplně jinde... jen takový nápad.

kmotrov: Ahoj kmotříku! :) Moc děkuju, je úžasný, že někdo přemýšlí o tom, jak píšu, a ještě mi to dá do komentáře. Vezmu to postupně. Melodická linka je tam vědomě, ale jsem v tomhle naprostý laik, takže mi připadá dotažená a žádné utíkání nevnímám. Ve smyslu rytmiky a vůbec formy máš pravdu, že to jen tak amatérsky a pro radost zkouším, je to pro mě spíš vedlejší produkt. Ambice mám v próze a poezii beru jako volné pole pro hrátky s jazykem, s různými obrazy, s tím, jak působí na čtenáře... Za tu neotřelost tedy velmi děkuji, jsem moc ráda, že to tak vnímáš. A bluesově undergroundová atmosféra... hm... tak tady se jako nemuzikant po pravdě ztrácím. Co konkrétně tím myslíš? Mně totiž připadá, že každé moje dílko má trochu jinou atmosféru, záměrně měním témata i způsoby zpracování, je to pro mě jako pokusná laboratoř :).