Blankyt noci

Velký vůz nade mnou bez spřežení,

Střelec by líbat se chtěl se Severkou,

však jsou v trvalém odloučení.

Tam souhvězdí Lva, tam Panny, Štíra,

nikde koně okovaný.

Blankyt noci jak svatojánské

a pohledy míří kamsi pánské

plné pohrdání, tím, co jako loutkou,

to vše není k pousmání,

jen pro slzy těch souhvězdí.


Ty střípky dopadají na zem

a někdo si myslí, že jsem blázen,

jsem tulákem noci.

Jírovce prosté jsou už bez listí,

opadaly, vítr jej odfoukl kamsi do polí

a křídla sokolí nepohnula se, zmizela pryč.

A někdo šeptá, větře fič,

někdo zase, zklidni se,

ať vykoukne slunce nebo srp měsíce

a létavice se svým ohonem smaragdů.


Pár zoufalců, pár milenců,

chladno je, sova nehouká,

jen noc se kolem potlouká,

v černých mracích se hvězdy ztrácí.

Odplují, s nimi neodpluje naděje,

přijde noc jen a srp měsíce,

přes něj bílá šmouha, snad touha něčí.

A malé dítě brečí, matka znavena usíná,

ono brečí dál, snad se noci zpovídá.