Moc zajímavé s tím střídáním a opakováním motivů. Asi všemu nerozumím, ale baví mě v tom hledat a číst i opakovaně.

Fakt dobré a závěr skvělý.

Patří k životu a musí se překonat, pěkně vyjádřeno.

Mně se líbí nápadité rýmy a hlavně metafora s telefonní linkou. Ale přemýšlím o tom, že pro člověka je obsazeno nebo vyvěšeno spíš normální a převládající stav, ať už kvůli jiné osobě, nebo jednoduše kvůli sobě. Být na příjmu je asi spíš vzácné, a ještě musí zavolat správné číslo. Člověk prostě není telefon :-)

Docela sugestivní a máš smysl pro rytmus. Vítej!

Příjemně se čte, hezké obrazy. Zasněné bloumání je fajn.

Třeba a oba se fakt nerýmuje a ta křečovitá snaha o rým je navíc zbytečná, opravdu to jde i bez nich. Nebo je možné rýmovat jen občas, nenásilně. Snad jsem nepřekročila povolenou míru kritiky :-)

Mně to zas tak zamotaně nezní. Myslím, že v tom máš celkem jasno :-)

Milá, cítím z toho dětské kouzlo Vánoc. Nejdřív mě rušilo "pod nohami", ale električka udělala z chyby slovakismus. Závěr je pro mě nej.

Tohle mě moc baví. Tančíš si ve slovech jak baletka.

Opravdu krásná a rýmy jsou za mě vydařené. Nejvíc se mi líbí právě rýmy, které působí přirozeně, nenásilně. Ideálně tak, že tě jako čtenáře významově lepší slovo než to rýmované ani nenapadne – což je samozřejmě velmi těžké. Každopádně tyhle nejsou šroubované ani trochu a krásně podtrhují vyznění.

Ty rýmy si vychutnávám, krásně plyne a závěr je vtipný a milý. Měl bys sem něco dávat častěji.

Závěr to hezky posunul do jiného úhlu.

Toužíš po kritice, tak napíšu, že je to až přeslazené. Takový vlhký romantický sen o světě, kde je ještě všechno v pořádku. Sice psané jakoby z pohledu ženy, ale vlastně je v tom hlavně pohled muže, který by chtěl, aby s ním tohle ženy zažívaly. Pardon, ale tohle tam čtu já.

Vybroušená forma a hezké hrátky s češtinou.

Myslím, že je to o práci na úřadě. Lidi dělaj i horší věci, aby se uživili.

Kdo nesází, nevyhraje.

Krásný podzimní obrázek, úplně ho vidím.

Povedená, se zajímavými nápady a dobrou pointou.

Asi je potřeba se k tomu probojovat a někdo má ten boj o dost těžší, musí se rvát s okolím i se sebou. A ne každý to dá, a někdo to i vzdá. Vlastně je to takové celoživotní hledání sebe sama. Asi jsem se do toho lehce zamotala, ale přimělo mě to k zamyšlení, díky za to.