Ďábelsky vostrá. Ten obraz s polívkou je velmi živej a přesnej. Baví mě to číst, ale žít bych to nechtěla... asi.

Koukám, že jsme obě psaly o dešti, ale tys tu metaforu pojala úplně jinak. Ty máš déšť podzimu a rozkladu, za kterým se schováváš. Ale jednou to slunce vyjde a všechno bude vidět jasně.

Moc pěkně sis s tím tématem pohrála. Člověk s touhle váhou pracuje vlastně celý život a postupně si ujasňuje, za kolik stojí druhým, ale hlavně sám sobě.

Milá nostalgie, asi stárneš hele... Připomnělo mi to knížku Filipa Koryty Falknov calling, je tam z tvého kraje, neznáš ho náhodou? Taky vzpomínal na dětství se všemi detaily, průšvihy spolužáků i tajenými hříchy z rodiny, všichni byli k poznání a byla to fakt vydaná knížka, tomu říkám odvaha. Ale taky to máš fajn, to ne že ne.

Moc pěkná, opravdová, otevřená, prožitá.

Milé s vtipným závěrem. Jen ten písek je nejspíš žhavý.

Trochu moc patetické, občas až starosvětské, ale proč ne.

To je dobré.

Vymazlený text a hudbu v něm slyším i "na sucho". Prostě umíš.

Pěkná návratová s dobrou pointou. Svět se postupně vybarvuje jak chameleon a důvěru je někdy potřeba kutat až hodně v hloubce.

Krásná momentka.

Jsou tam opravdu hezká místa, ale i nesrozumitelná, ten poslední verš tedy úplně. Škoda, že se nepovedlo vychytat mouchy, přitom by možná stačila jen trocha trpělivosti. Myšlenka je to pěkná.

Celý život je jedno velké bludiště plné zrádných křižovatek. Kdo myslí, že se perfektně orientuje, bývá pak nejvíc překvapen. Díky za rozšíření slovníku o kontemplaci.

Krásná atmosféra, obsah k zamyšlení a příjemný houpavý rytmus. Povedená, jen mě i při opakovaném čtení zarazila dvě místa. Tvar "plouti" je zastaralý a neladí s jinak moderním slovníkem, ale ta slabika by se snadno dala nahnat jinde: "chtěl jsi plout". A pak "pohoda chimérou", tomu verši úplně nerozumím, nejde to říct jednodušeji? Ale s hudbou to určitě bude zní jinak, takhle "na sucho" je těžké posoudit.

Stojíš o kritiku, tak budu upřímná. Ten první profil mě bavilo číst, ale tohle je už hodně přitažené za vlasy, pohádkové, přeslazené, takové až marketingové. Není to špatně napsané, ale příběh mě vůbec neoslovil.

Líbí se mi ten historický kontext a didaktický rozměr. A některá místa se opravdu povedla, nejvíc se mi líbí druhá sloka a pak ta s kamarádem.

To zní jako: Když ženy stály u plotny a každej chlap měl v kapse šroubovák, tak byl svět ještě v pořádku... Proč tolik nostalgie? Každá doba má svoje sny, a stejně z nich rychle procitne, tak co.

... ale pak stejně přijde něco, co tuhle skepsi roztaví jak pícka, vesmír to tak dělá. Třetí sloka je pěkně obrazotvorná.

Já tipuju novou lásku, co je zrovna v Bergenu. :-) Každopádně krásně plyne, moc se mi líbí ty nenásilné rýmy.

Zkusila jsem si to přehodit do klučičí verze, to by byla čirá samolibost bez naděje na úspěch. U pěkné holky je to dráždivé a zajímavé. Proč se vlastně nepoužívá výraz alfa samice?