Prázdné oči, výraz sfouklé svíce.
Místo duše víka popelnice.
Sám vlkům člověk napospas
a strachem šedne mastný vlas.
Noci samota, bestie tiše hryže.
Zima zalézává pod nehty.
Tonouce se stébla drže.
Můžu být já i můžeš ty.
Vzpomínky co koušou a prázdný břich.
Údery lokty na čenich.
Jedovatá rána, cesty stále stejné jsou.
Snad bližní aspoň rakev ponesou.
Místo duše víka popelnice.
Sám vlkům člověk napospas
a strachem šedne mastný vlas.
Noci samota, bestie tiše hryže.
Zima zalézává pod nehty.
Tonouce se stébla drže.
Můžu být já i můžeš ty.
Vzpomínky co koušou a prázdný břich.
Údery lokty na čenich.
Jedovatá rána, cesty stále stejné jsou.
Snad bližní aspoň rakev ponesou.
12.12.2025 23:41
Ti lidé mně mrzí
jejich osud není my cizí.
Okna mezi Námi
my v teple- oni samy
hryžou si své rány
do přežrání
však břicho kručí...
mé oči to mučí
tolik zrady...
jejich osud není my cizí.
Okna mezi Námi
my v teple- oni samy
hryžou si své rány
do přežrání
však břicho kručí...
mé oči to mučí
tolik zrady...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.