holubi

inkoust: tak si ještě nalistuj akutní lumbago a budeš to mít komplet ;)

inkoust: a je to potřeba?

Yana: proč?

Na velkou vzdálenost se nám lidé zjeví takoví, jací jsou, nesmyslně tančíce a zmítajíce se, pohopsávajíce po naší nebohé zemi. A hned se smějeme tomu, kdo pohopsává a zmítá sebou, aniž by někdo vedle něho pískal na píštalu. Což víme, jaké hudbě naslouchá v mlčení svého srdce?

Miguel de Unamuno

Yana: v japonské mytologii? Ne, v cestě sanitkou a tom, co jí předcházelo.

Sucháč: a zase to nezaselo, tak nic ;)

taron: a u mně báseň degraduje, když slova nejsou na svých místech ;) Dík za komentář.

VKate: díky za čtení

inkoust: díky za komentář

báseň je pádem uvnitř

Sucháč: kdyby ti to bylo opravdu jedno, nepíšeš mi o tom 3x. Ale z5. Myslím, že si nerozumíme - nejde přeci o vkus můj, ovšem ani o vkus jiných, jde o obecně platné věci. Dílo jako výsledek snažení (a snahu si přiznáváš ;))) nemusí být veliké, ale mělo by být přinejmenším poctivé a v této poctivosti pevné. Každému je dáno dojít, kam je mu dovoleno, na tom není nic k vyvyšování ani k ponižování, jen za tím musí být ten vypálený svár a svor vůle, pak se není zač stydět.

první dva verše plně vystihují vztah mé matky k otci... zbytek ponechávám bez poznámky ;)

taky bych si přál abys ovládala metafory... ne, promiň to byl pokus o vtip... co mi vadí jsou výrazné dopovědi a odvozenost... přitom nabíjet by bylo čím

to není rána, jen bušení ve spáncích a tíha na hrudi... bude hůř, věř mi

když nic jiného, zbytečně dlouhé

Náčelník Holá Ruka: Pokud teď svůj původně všeplatný soud omezuješ na pouhé osobní stanovisko, tak to mě vůbec netrápí. Možná kdyby ses nechal uskladnit v Paříži hned vedle metru jako etalon na měření poezie ;)

Nakonec můžeš mít třeba pravdu, to já rozsuzovat nechci, ale došlo ti vůbec, že problémy, které máš, nutně nemusejí být problémem textu?

Ostatně jak praví klasik:

"Vždy existuje ustrnulá představa o tom, jak má poezie vypadat, představa vzniklá na základě analogií s básněmi v té době běžně publikovanými a ze vžitých iluzí o tom, co je „poetické“ a co nikoli. Přijde-li básník s něčím novým, co je s touto představou poetična v rozporu (a jde-li o básníka, je to pravidlo, ne výjimka), dostane se do konfliktu kde s kým. Byl to úděl Whitmanův stejně jako Majakovského: v první instanci se dočkali pouze spílání a sprostot, neboť ve věcech umění se od měšťáků nedá čekat ani smysl pro humor. (Dvacáté století začíná stále víc znát ještě jeden způsob přijetí básnického díla: lhostejnost. To však je něco, s čím by se mělo obrátit na psychiatra spíš toto století, nikoli básníci.)..."

(Jan Zábrana)

Yana: proč hloupě? Teď jsem ještě zmatenější ;)

Na tuto otázku ti odpoví pan Kopfrkingl... a třeba tě i osvobodí ;)))

Mé dílo se skládá ze dvou částí: jedné, která tu je, plus té, kterou jsem nenapsal. Je to právě ta druhá část, která je důležitá.

(Ludwig Wittgenstein)

Sucháč: a proč by ses měl trefovat právě do mého vkusu? V tom to přeci není...