čekám stále.
Pohlcen pískem deprese,
hluboko v poušti deprimace,
hledám stezku,
chci se osvobodit,
takhle jsem neuznáván,
chudý a nepochopen,
když lid nechápe
žádné mé z vnitra srdce
emocionální exprese.
Zatím se topím
v moři smutku
v oceánu stesku,
odlétám ve vichru
bolesti a zármutku.
Prosím,
chci štěstí,
pálím se slzami,
a tíží mě mysl.
Proč že to žiju?
Má to fakt smysl?
 23.03.2013 17:53
Na tuto otázku ti odpoví pan Kopfrkingl... a třeba tě i osvobodí ;)))

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.