Severak: Mám radost, že se ti líbila. :-) Děkuji za přečtení a komentář.

Zamila: Spíše Eca, ten je mi o hodně bližší.

Zamila: Děkuji za poučný komentář, přesně takový jsem si představoval. :-) Moje znalosti jeho díla jsou poměrně chabé, podrobně znám jen Proměnu a od tebe "kafkárnu" Cesta nikam I, proto jsem do anotace napsal skromně "lehce inspirované dojmy". Určitě jsem nejvíc čerpal z Proměny - zejména tu odhodlanost, tvrdohlavost a "racionalitu", s jakou Kat vzdoruje nepříznivým okolnostem. Já jsem bohužel tvor příliš logický a "počítačový" na to, aby mi snová krajina vyhovovala, ačkoliv proti "ději mysli" nic nemám, jen musí všechno dávat nějakou logiku, případně i o něčem něco vypovídat.

V každém případě děkuji za poslech a komentář. :-)

Amelie M.: Děkuji. :-)

Zamila: Nesouhlasím, že trojúhelník jsou jen svébytné úsečky. Trojúhelník dělá z úseček to, že spolu sdílejí koncové body (vrcholy trojúhelníka), tím jsou na sobě nezbytně závislé. Ještě zajímavější je, když spolu dva trojúhelníky v rovině sdílejí hranu, z toho je pak čtyřúhelník.

Jé... ta se mi líbí. Já mám zase vztah k trojúhelníkům z hodin počítačové grafiky. Grafické karty všechny složitější útvary vykreslují pomocí trojúhelníků a rovněž všechny 3D modely v běžných počítačových hrách jsou reprezentovány pomocí sítě trojúhelníků, takže ať žijí trojúhelníky! :-)

A na Laurové jsem kdysi byl a líbilo se mi tam.

Závěr (poslední dva odstavce) mi připadá trochu zvláštní, ale pěkně se to čte.

taron: Skvěle jsi to vystihla. Souhlasím.

Severak: Absolutně šťastní lidé nejspíš také ne, však ti také nemají potřebu existovat, jsou šťastní i tak. :-D

Já mám ke štěstí trochu jiný přístup. Podle mě je člověk šťastný, když jsou uspokojeny všechny jeho potřeby (tělesné, duševní a další) a má čisté svědomí. A nemůže to trvat dlouho, protože jinak by člověk přestal vyvíjet jakoukoliv aktivitu (absolutně šťastný člověk by neměl žádnou motivaci cokoliv dělat).

Pěkné. Pobavilo mě to. :-D Hezký dvojsmysl. :-)

Myslím, že nejsi zdaleka výjimka ani anomálie, natož chyba. Lidé jsou různí, jsem přesvědčen, že spousta z nich pouze předstírá, že jsou stejní (normální), aby je ostatní lépe přijali. Normální se ti zdá člověk pouze do momentu, než ho poznáš (viz Severákův zápisek O normálních lidech - http://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=3414-o-normalnich-lidech
).

Pozn.: mám na mysli tu opravenou formulaci z komentáře, ne tu původní.

Tato myšlenka se mi líbí. Mám velkou radost, že píšeš takové hezké úvahy. Jen někdy je těžké svoji myšlenku, i nápomocnou, vyjádřit tak, aby to ostatní pochopili. (A člověk si snad nikdy nemůže být jistý, že skutečně nápomocná bude, i když je tak míněna.) Člověk (např. já) má někdy strach z reakce ostatních a pokřiví myšlenku tak, že už pak není tak upřímná.

S touto formulací úvahy tak úplně nesouhlasím - na jednu stranu tvrdí, že odpovídá na otázku "jak se člověk stane moudrým" a na druhou stranu vlastně pouze konstatuje, že až se stane moudrým, za moudrého se nepovažuje. To mi připomíná spíš hru "Nemyslete na slona" https://cs.wikipedia.org/wiki/Nemyslete_na_slona) než cestu k moudrosti.

Pokud jde o můj názor, myslím, že moudrost získává člověk postupně a neexistuje žádná objektivní hranice mezi člověkem moudrým a nemoudrým. Člověk se může pouze stávat moudřejším, což je doprovázeno tím, že si uvědomuje chyby, které dělal, když byl méně moudrý. A jednou z těch chyb může být, že se považoval za moudrého.

Hezká myšlenka, ale mít přítele podle mě není samozřejmost. Člověk si ho nejprve musí najít a někdo v tom hledání nemusí uspět.

Když se nad tím zamyslím, chápu to tak, že to, co říká člověk, který neustále mluví, ale nikoho neposlouchá, nemá velkou hodnotu, protože to vychází pouze z něj, zatímco skutečně hodnotné výroky je člověk schopen říci až poté, co dlouho naslouchá, pozoruje a přemýšlí (což jsou činnosti, při kterých je takřka nutno mlčet). To si ale hodně domýšlím, takto mi ten citát připadá dost neúplný a nejednoznačný.

Nicméně, souhlasí to s mojí zkušeností - co vymyslím vlastní fantazií, ostatním moc neříká, ale když vycházím z knih, článků a zkušeností ostatních lidí, je to, co napíšu, ostatním mnohem užitečnější.

Tato kapitola je docela napínavá a ty odlehčující momenty se tam opravdu hodí, např. mě rozesmálo, že Ulyna začala bitka unavovat po *jedné* ráně Aislin. :-D Setkání s Ciarem bylo stručné a zajímavé a ačkoliv nemám bitvy moc v oblibě, od čtení dalších kapitol mě to určitě neodradí.

Také se mi líbí, jak je promyšlený Aislinin názor ovlivněný zkušeností s králem Marcasem ve srovnání s názory obyvatel Darkswenu.

Hezká kombinace morbidně vážného tématu s ostrým humorem.

Líbí se mi, že jsem se něco dozvěděl o Hlubočici a její historii. Určitě se časem pokus napsat pokračování.

A mimochodem, ten nápad na vznikající manželství pod deštníkem se mi líbí. :-) Rozhodně pravděpodobnější než pod jmelím.