na Laurové stál do roku 2008 (před)poslední triangl v síti pražských tramvají
přidáno 31.10.2014
hodnoceno 6
čteno 1439(8)
posláno 0
Poslední dobou ve všem vidím trojúhelníky,
ve vztazích, konstrukcích, základech matematiky.
Dobrý příklad donedávna byla taková
konečná tramvaje jménem Laurová.

A v rozích trianglu potichu stojíme,
přes dlažbu, koleje, na sebe hledíme,
přitom se pohledy vzájemně míjíme.

přidáno 03.11.2014 - 02:47
Dobrá!
přidáno 01.11.2014 - 16:26
Singularis: jsem si říkal, že by se toho nějaká technická duše mohla chytit. Jinak já na Laurové byl, když už byl triangl v tahu. Teď se tramvaje otáčejí na Radlické a to je skvělá zašívárna.
přidáno 01.11.2014 - 06:45
Zamila: Nesouhlasím, že trojúhelník jsou jen svébytné úsečky. Trojúhelník dělá z úseček to, že spolu sdílejí koncové body (vrcholy trojúhelníka), tím jsou na sobě nezbytně závislé. Ještě zajímavější je, když spolu dva trojúhelníky v rovině sdílejí hranu, z toho je pak čtyřúhelník.
přidáno 01.11.2014 - 06:41
Jé... ta se mi líbí. Já mám zase vztah k trojúhelníkům z hodin počítačové grafiky. Grafické karty všechny složitější útvary vykreslují pomocí trojúhelníků a rovněž všechny 3D modely v běžných počítačových hrách jsou reprezentovány pomocí sítě trojúhelníků, takže ať žijí trojúhelníky! :-)

A na Laurové jsem kdysi byl a líbilo se mi tam.
přidáno 01.11.2014 - 00:57
doplňuji ještě fakt: poslední triangl v síti pražských tramvají se jmenuje Zvonařka. Používá se jen při výlukách.
přidáno 31.10.2014 - 23:00
Zamila
Laurus nobilis ? ;-) Báseň je to pěkná :-) Víš, kouzlo je v tom, že každej trojúhelník jsou vlastně jen svébytný úsečky ;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Laurová : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Pomalý dny a rychlý noci
Předchozí dílo autora : Hrdlička ve schránce

» narozeniny
Tonda [17], Jašterička [13], Aru [10], Eminem06 [6], Mayaja [4]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming