Je v tom kus pravdy, ale samotná anonymita nestačí. Ještě je třeba jim dát příležitost, aby se projevili. Jací lidé jsou se skvěle pozná třeba v hrách typu RPG, kde hráči hrají za virtuální postavy, ale každý hráč jich má víc a nevíš, kdo se za kterou postavou skrývá.

Myslím, že není dobré to s tou anonymitou přehánět. Vždyť jaký by byl svět, kdyby byli všichni všude anonymní a nepoznali bychom třeba ani vlastní rodiče?

To je pravda, ale já myslím, že dobrý umělec pak dokáže Múzy zase svolat.

Severak: Hm... já mlhavé věci zrovna moc v oblibě nemám, takže proto asi píšu tak přesně. Jinak, asi mě ovlivnil film Sin City, který mám celkem čerstvě zhlédnutý a používá právě takový podobný, celkem přesný styl. (Nicméně, není to horor.)

Lekci Faust prozkoumám.

Děkuji za přečtení a komentář.

Amelie M.: Děkuji. :) Myslím, že jsi mě pochopila celkem správně, jen při psaní jsem se snažil/a o "magický realismus", nad možností duševní poruchy jsem neuvažoval/a, ačkoliv je to také dobré vysvětlení.

Oboupohlavní bytost je zrovna věc, u které bych čekal/a, že se jí lidé budou bát (Další takovou věcí je tam zrcadlo.), ačkoliv zamyslet se je lepší. V mých dílech narazíš na hodně věcí k zamyšlení. :) Mám radost, že se ti líbí ta bezvýchodnost. Některé situace v životě bezvýchodné jsou a myslím, že i ty si zaslouží ztvárnění v příbězích.

Ty kratší věty jsem právě chtěl/a vyzkoušet. Vidím, že se osvědčily. :)

Jedna faktická poznámka: máme na výběr ze čtyř smajlíků, ten čtvrtý říká "Prosím šetřete mě" a nesnese ani pomyšlení na kritiku.

Moje vnímání smajlíka "Je mi to jedno" je následující: každému čtenáři je vlastní určitý přístup - někdo je přirozeně kritický a náročný, jiný je naopak lhostejný a smířlivý; a "Je mi to jedno" znamená, že každý může komentovat tak, jak je mu vlastní - autorovi díla je jedno, zda bude komentář kritický a konstruktivní, nebo neupřímný a útěšlivý a nechává toto na rozhodnutí komentující/ho.

Ačkoliv nemám podobnou zkušenost jako ty, Velikonoce mi odjakživa připadaly absurdní a nesmyslné. (Možná proto, že vlastně ani nevím, jak byly slaveny v dávné minulosti.) Ale třeba je časem lidé přestanou slavit jako ostatní svátky a v budoucnu to pro ně bude hlavně příjemný den pracovního klidu.

Některé národy mají podstatně krutější zvyky než ty naše velikonoční, takže na tom vlastně nejsme tak zle. Na druhou stranu třeba v USA na Halloween (myslím, že stejně je to i ve Velké Británii) chodí koledníci jen do domů označených vykotlanými dýněmi. Snad by nebylo špatné něco takového zavést i pro Velikonoce - to by se mi líbilo.

Nečekaně kvalitní dílo. Povedené, rytmické a srozumitelné. Těším se na zhudebnění.

Amelie M.: Mám radost, že tě to pobavilo. :)

Inspirovala mě geniální píseň (či snad "metapíseň") Title of the Song: http://www.youtube.com/watch?v=734wnHnnNR4 Mě napadlo jen to, že by se to dalo použít k popsání tohoto druhu pohádek, z nichž se už prakticky stalo klišé.

Pokud chceš pochopit pojem 'metapohádka', přečti si úvod tohoto článku: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Metadata&oldid=1217291
9 (metapohádka má k pohádce analogický vztah jako metadata k datům).

Děkuji za pochvalu. :))

Devils_PIMP: V tom případě by český překlad druhého odstavce zněl asi takto:

důlní angličtin není velmi dobře, ale já směju tě! Prosím! Bych hledaný, abys mně napsala, že mě směješ do.

No, nevím, o kolik je to lepší. Mně zní lépe má původní verze, snad proto, že mi nepřipadá tak přehnaná, ale asi je to záležitost osobního vkusu. V každém případě děkuji za konstruktivní komentář.

Amelie M.: Děkuji za návštěvu a komenář. :-)

Amelie M.: Děkuji za návštěvu a zamyšlení. Mám radost, že to dílko vyvolává úvahy, to byl také hlavní záměr. :-)

Líbí se mi, že ta báseň má myšlenku. Zatmění bylo zajímavý zážitek a přivedlo moji rodinu k diskusi o následcích případného déle trvajícího blackoutu (výpadku elektrické energie). Je dobré, že když se občas stane něco mimořádného, přiměje to lidi alespoň chvilku přemýšlet.

To je pravda. Lidé si často neuvědomují, že změny bývají spíš k horšímu a možnost se vrátit, kde to jde, je rozumné si zachovat.

Velice zajímavá úvaha. Myslím, že pravda a lež jsou v podstatě jin a jang - jedna vyplývá z druhé a je v ní obsažena. Proto lze pochopit lež na základně pravdy (stačí říkat "pravdu o lži") i pravdu na základě lží (příklad napsala v komentáři Yana).

Skutečná pravda je velmi vzácná - stačí se podívat na historii fyziky: o většině jevů pravdu neznáme, a tak se naše poznání (to, co používáme na místě pravdy) občas mění s příchodem nových teorií.

K pravdě nezbytně patří i ochota přiznat si, že pravdu o něčem neznáme, a to, čemu věříme, nezbytně být pravda nemusí a je třeba prozkoumat i jiné možnosti. Proto pravda neomezuje možnost vícerozměrného pohledu na svět.

A protože pravda umožňuje pochopit lež, aniž by se jí musela sama stát, nebrání ani shovívavosti a pochopení.

Nemyslím, že kdo žije jen s pravdou, je bezbranný. I v počítačových hrách se vyskytují dva typy bojovníků - jeden mrštný v lehké zbroji, který spoléhá na možnost uhnout (něco jako lež), a druhý v těžké zbroji, který jde přímo a spoléhá na to, že mu jen tak někdo neublíží (něco jako pravda). A žádný z nich není bezbranný.

A co se týče odpovědi na závěrečné otázky, myslím, že pravda a lež se silou (ani tou psychickou) nijak nesouvisejí.

Amelie M.: Vážím si toho, že sis to přečetla, i když ten žánr zrovna nepreferuješ. A mám radost, že tě to pobavilo. :-)

VKate: Pusť. Také se na pokračování těším. :-)

To je docela zásadní myšlenka. Chválím a budu rád, pokud se z toho vyvine celá píseň, nebo třeba i jen úvaha. :-)

Jen bych to neřadil pod básně, ale spíš pod miniatury.

Je to čtivě a pěkně napsané. Líbí se mi, jak se postupně odhaluje situace. Určitě si zaslouží pokračování.

Lenča: Je to krásný pocit. :-) Děkuji za komentář.

Trpká absurdita podobných situací je v tom, že právě nástroje spravedlnosti jsou často zneužívány ke konání bezpráví. (A slýchám opakovaně o případech, kdy tomu tak je.) Skuteční zločinci nejsou odsouzeni buď vůbec, nebo jsou brzy a bez následků propuštěni na základě amnestie, zatímco ti "slušní" trpí a stávají se z nich "trosky". Je to smutné. Napadl mě Protestsong ( https://www.youtube.com/watch?v=hToRZu7hGdM ), myslím, že má podobnou atmosféru (i když možná trochu jiné téma).

Jinak, v kombinaci s předchozím dílem je to dle mého názoru velice zásadní "obraz", který by neměl být zapomenut. Děkuji za to, že o tom píšeš.