.. o bá.snění a psaní

Amelie M.: Není zač! A určitě je nás víc...:-)

shane: díky za souznění ;)

Amelie M.: Každý, kdo propadl kouzlu inspiračních chvilek a poznal pocit "velkého stvořitele byť nepatrných věcí" a okusil radost z toho, že někoho zaujaly, pobavily či potěšily, ti porozuměl! Ano, člověk ztrácí pocit hranic a míchá skutečnost s fikcí, vytváří si svůj zvláštní pohádkový svět a rád do něj vpouští spřízněné duše...:-)

Singularis: to máš jistě pravdu, pohledů na psaní je více a každý má ten svůj :)

černá hodinka bývala fajn věc, dokonce ji zmiňuji snad někde ve svém deníku - podzimní zastavení.. dost dobře si na ni pamatuju i na to, jak byla fajn..

každý píše po svém.. to kouzlo často tkví v tom, že pokud to autor sám nepřizná, nikdo vlastně neví, co může být pravda a co už je fikce :) díky za zastavení

Jak píše Orionka, pohledů na psaní je víc. Psát v naději, že se budu cítit lépe, je přístup hodně rozšířený na literárních serverech. V minulosti se často večer scházela rodina a její příslušníci si vyprávěli příhody, příběhy, nebo si jen tak povídali a bylo jim dobře. Říkalo se tomu "černá hodinka" (viz http://www.chytrazena.cz/cerna-hodinka-26440.html - první odstavec). Myslím, že dnes už se většina rodin takto neschází, nebo pokud ano, jejich příslušníci si nenaslouchají, a lidé nemají komu svoje příběhy vyprávět, tak je píšou na literární servery. Docela to chápu. Kromě toho ale existují další přístupy k psaní. Podobná úvaha jako ta tvoje by mohla znít třeba takto:

Spisovatel pokračuje v psaní,
protože naivně doufá,
že se jeho čtenáři budou cítit lépe.

Vkládání svých pocitů a svého vnitřního světa do děl je pak téma na celou samostatnou úvahu. Znám tři přístupy:

- pro jeden je prioritou upřímné sebevyjádření (bez ohledu na čtenáře);

- druhý, který preferovala Virginia Woolf, je jakýmsi přefiltrovaným sebevyjádřením, z něhož je odstraněno vlastní trápení a spisovatel věnuje všechno svoje úsilí jen svým postavám a příběhu, tak psala třeba Jane Austen a prý i William Shakespeare;

- a třetí, který znám od Umberta Eca, kde se spisovatel soustředí jen na věc a snaží se zcela abstrahovat od své osoby, povahy, vlastností a omezení.

Každý z těchto přístupů má svoje výhody a nevýhody.

Pěkný :-)

hezké ))

Psavec: díky :)

Tohle jsi trefila.

DDD: Midem: děkuji :)

Amélie, to přesný a hezký 1***

Orionka: samozřejmě, je to úvaha, pohledů je mnoho :) já to pojala tak, že spousta lidí, právě skrz psaní, filtruje svoje niterní pocity, které má člověk málokdy odvahu vyslovit nahlas..

Na tvém pohledu je také hodně pravdy, díky :)

Já to vidím jako jeden možný pohled, ale ne všeobecně platný. Ne každý spisovatel je zoufalec a spousta - a jak na potvoru, zrovna těch úspěšných :) - jich píše nikoli kvůli svým pocitům, ale pro peníze. A že by by každé psaní bylo upřímné? Nevěřím! :D

Moc hezký. Rozumím tomu :-)

:)