Urodilo se nám hodně třešní, tak jsem z nich zkusil udělat víno. Právě ho konzumuju.
Dík.

Yana: Děkuji Ti moc Yani, moc si mě potěšila...

Yana: Vím, že tobě jsem kdysi psal do komentáře, že se mi líbí, že tvý koně jsou zapřaženi v nákladu, dílo si už nevzpomenu.
Dík.

Moc se mi to líbí! Skvěle zvolenej název.
Je to taková metaforická Samsára.

... je tento koloběh stále nových a nových životů považován za strastiplný, na rozdíl od častých interpretací v rámci hnutí New Age. Únik z něho je možný prostřednictvím poznání pravé skutečnosti (záleží pak na tom kterém duchovním směru, co za pravou skutečnost považuje). Tak je dosaženo stavu „vysvobození“ (a v některých variantách i „věčného štěstí“), který hinduisté označují jako mókša a buddhisté jako nirvána.
(Samsára, Wikipedie)

Yana: Tenhle námět jsem rozpracoval před několika lety, nedávno jsem ho objevil a dodělal. K životu patří radost i smutek. Svým psaním se nesnažím vytvářet lepší svět. Snažím se psát o životě jaký je. Děkuji Ti moc za krásný komentář.

Hm, nikdo neví co přinese nový den, začíná to sladce romanticky, tím sis dobře připravila půdu pro pádnou věcnou pointu.
Moc pěkný.

To hraní s velikostí písmen ani mě nepřipadá jako šťastnej nápad.

Umíš dobře pracovat s emocemi, to je vidět i u druhé básně.
Velká radost se může rychle změnit v opak.
Čas od času si všichni dáme nějakej ten vlastní gól.

korálek: Jsem rád že sis oblíbila Lo Ch'inga, já ho objevil úplnou náhodou a jsem za to moc rád.
Díky za komentář.

Myslím, že je zajímavá, jen těžko uchopitelná, napsaná v prvé řadě pro tebe. Pro čtenáře zbývá tvůj cit pro poezii.

Super!

Moc pěknej a originální závěr.
Moc pěkný.

Ta pomíjivost v závěru se mi zaryla pod kůži.
Super!

Mě se ta zastřenost líbí, člověk si může domýšlet leccos, má to napětí, místy až lehce hororový nádech:
...Myslel sis,
že jen přijdu
a zase odejdu,

ale buď si jist, drahý,
že už jsi v mé moci.

Ty krátké věty tomu dávají tah a atmosféru protestní básně.
Povedené.

taron: Děkuji Ti milá taron.

Měli jsme stejnej nápad:

https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=31857-to-mezi-tim

Když zahřmí je to příslib vláhy. Je to složitá báseň, ale myslím, že Ti rozumím.

Dlouho jsem nečetl něco tak smutné.

Má to příjemnou kavárenskou náladu. Takovou tu přepychovou, kdy člověk sám sedí u stolu, někde v rohu hraje pianista, kterej nic neřeší, jen se umí trefit do atmosféry a duši je melancholicky fajn.

DDD: Děkuji Ti za moc hezký komentář.

V 17 bych tohle nedokázal. Hlubší podtext bude možná nenaplněná láska. Ano, očekávání je matka zklamání a možná lpěním na našem očekávání míjíme to, co je pro nás v životě připraveno.