FallenAngel: Hloupá výmluva

taron: Nejlepší by bylo, kdyby platilo oboje, ne?

GULI: A kdo říkal, že píšu sci-fi? Já píšu jen alternativní budoucnost.

Devils_PIMP: Těší mě, že se ti líbí, ale zas to tak s chválou nepřeháněj. V soutěži nedopadla vůbec dobře. :-(

No, není to špatné. Z pohledu stylového bych měl výhrady k nadužívání "cítit" (3 x na dvou řádcích) a přivlastňovacích zájmen - např. "Cítil jsem takovou divnou zimu na svých rtech.." - kdybys to "svých" vynechal, změnilo by se něco?
A zřejmě opomenutí - při objímání máš ruce "na svých bocích"???

Takže rovnou mnohobožství.... Dobrá, půjdu taky, ale chci tam mít i svého boha skepse.

Mě spíš zaráží, proč povídku, která je "samonosná" (ve smyslu nezávislá), roubuješ na svět HP? Proč nemyslíš vlastní svět?
Dramatická neznamená depresivní.

No, dočíst to šlo. Píšeš pořád taková depresivní témata (viz S pečetí viny)?

No, nevypadá to špatně, ale ... před časem jsem přelousknul několik dílů HP (neříkám, že všechny), ale tohle mi nikam nezapadá. Kromě jmen postav a dějově nepodstatných Smrtijedů - má to ještě něco společného se světem HP? Co by bránilo tomu, aby se to odehrávalo v koncentráku za II. světové?

Nevím, nevím... jestli by mi taková polívka ještě chutnala (a nevyvolala zácpu)

Kdybys dostal na výběr: buď být tou slepicí, co zdědila 300 melounů, nebo GULIM, co píše na PSANCE - co by sis vybral?

Jak velký má Bůh ego netuším... (pokud fakt stvořil svět, tak ho může mít obstojně velký - a právem), ale taron to provětrá perka pro tvoje dobro, protože tě má ráda a nechce abys skončil ve vroucí smole jako pošklebovač (jako já)... :-)

Jsem rád, že je to fantazie a ne produkt psycho-léčby. To by se pak těžko kritizoval styl.
Mám dvě připomínky. Tou první je způsob vyprávění. Měl by být odpovídající dané situaci. Představ si znásilněnou ženu, která "nedkáže na nic mysl- a přitom se vyjadřuješ v poměrně složitých souvětích! V takovém okamžiku zdůrazníš tu vypjatost situace stručnými, přímo sekanými větami.
Tou druhou jsou zvláštní slovní spojení. Originální sice, ale přijdou až chybná. Kupříkladu "...nechávaly se unášet gravitací." - unášet gravitací se nechává kapka deště, ne něco visící z mostu. Nebo "prosvítající dav".
Nadměrně používáš "můj", "mé"...
A dej bacha na gramatiku: "kroky se na chvíli zastavili"

Co se obsahu týče, hodnocení se vzdávám, jsem naprosto mimo. Ale ty superhubky by nemusely být v žádném textu. Kupříkladu " ...všichni vytáhly.."

No počej, taron ti prožene perka... dělat si srandu z Něj!

No, nenazýval bych to zrovna "láskou" (a "bohem"), ale souhlasím.

Právě ten rým mi brání, abych to podrobil "povídkové" kritice - a básním nerozumím.

Vracím se sem po přečtení Ráje.
Tohle je zrovna případ, kdy by z toho nápadu šla napsat povídka. Když jsem to četl poprvé, nekomentoval jsem, protože jsem nevěděl, co si mám o tom myslet (a nevím to dál). Kdo vlastně je tím vypravěčem?
Možná, kdyby z toho byla pořádná povídka, tak bys musel víc "přiznat barvu" a text by se stal "čitelnější" a pochopitelnější.
Mimo nechávám nesmyslnou větu: "Proužky krve zbarvují její krev do sytě rudé"

Ale jo, beru. Není to vůbec...Zkoušel jsi něco delšího? Všechny tvoje dílka jsou drobnůstky, sice zajímavé, ale jen takové "zastavené okamžiky".

Už mi je jasný, jak vzniklo "zelené hnutí".