Když se oprostím od debaty ohledně gramatiky (upozorňovat veřejně či neveřejně, s výkladem či bez), líbí se mi, jak si dílo může vykládat každý po svém (stejně jako např. malířství a sochařství), koneckonců i díky autorem napsané formě přechodníku, protože odborníci na gramatiku a obyčejní laici daný tvar vnímají jinak. A gabkine na rovinu, díky Tvému "co tím chtěl básník říct", jsem se na Tvé dílko podívala i z jiného pohledu než jaký jsem měla prvotně... snad jen ten konec jsem vnímala naprosto stejně :-))

i múzy občas lenoší... utahané všemi emocemi na duši :o)

Hezká básnička, která vyvolává jemnou nostalgii...pasáž s rosou je nádherná...

Myslím, že spoustu toho už víly do vínku Ti daly, když u Tvé kolébky stály....jinak nedokázal bys o tom tak krásně psát...

Nepřestávej snít,
dál k obzoru pluj,
během své plavby
dál hvězdy pozoruj.
Každý tam tu svou máme....

...když zaposloucháš se...ona odpoví...odpoví tiše...

Tohle tak vědět....to je otázka na pořádné zamyšlení....zkusím to :)

Z té krásy mrazí....

Slova...jen zvuk poslaný vzduchem...dokáží pohladit, ale i bez porušení kůže to nejhlubší nitro zranit...tohle bychom si měli vždy uvědomit...

Nádherná báseň!

I já mám občas takovou chuť
a pak přijde psané přání,
tomu přece nejde vale dát,
to by bylo srdce odmítání...

Když slunce za horizont padá,
do duše vlévá podivný klid,
najednou vše lehčeji vypadá,
jak to? Asi má to tak být....

Ještě stále to hodně bolí
je to cítit z Tvé básně
dlouho trvá než to přebolí
ten čas neurčí nikdo přesně
....jedna z věcí, která v životě nejde....