Leden

Chrám vznešený les zasněžený
To ticho křičí do ticha
Jen z kořenů strom vyvrácený
Pod tlakem větru zavzdychá

A sníh mi pod nohama praská
Bílý a neposkvrněný
Křehký tak jako mladá kráska
Co teprv zraje do ženy

Jako bych miloval se s pannou
Brouzdám se sněhem s rozkoší
S rozkoší dosud nepoznanou
S pocitem viny na duši

Nikdy se nezbavím té tíhy
Sám sebe vidím z povzdálí
To po mých krocích první rýhy
Na tváři sněhu zůstaly

Ty rány už se nezahojí
Snad přikryje je nový sníh
Tak jako jizvy které bolí
Zakryje make-up na tvářích

Vždyť pannu může mít jen jeden
Sníh snese kroků mnohem víc
Vždy nový vyčaruje leden
Však nezůstane po něm nic

Zmizí jak vůně krásné ženy
Kterou jsem kdysi miloval
Já z kořenů jsem vyvrácený
To já jsem tady zavzdychal