napíšu, co slyším v hlavě. V práci zkoušeli kávovar a měl jsem chuť na sladký, tak je z toho skoro poetismus. Za housku se salámem, nebo za kurvu, tě to naučím.
Neďekovala a sháněla zdravý kurvy, vašnosti.

všechno nejlepší, lži dál

je to v pohodě.
Nemyslím, že třeba o kanálu by se hodilo psát vznešeně, když je plnej sraček, stejně tak život - má smutnou, sprostou stránku, nadává se a kurva dost, a klidně jenom v myšlenkách. Bla. Někdy o tom pokecáme, ne?

Rád to čtu, i s nadávkama.

dík

nečum už na telku
nezpívej gengstr ska
poď, pudem na nádro
feťákum naliskat

nevěrnit je normálka, pak se to nějak okecá a je klid, ne? Nasrat na lidi a na jejich zasraný city.

moonell: bylo pozdě, chtěl jsem nějak zareagovat a nic mě nenapadlo.
Vyšší smysl v tom není.
Formu nikterak nekritizuju, takže ve zkratce a konkrétněji: je to příjemný arytmus. Hi.

po čtyrech verších
motáme se ven
kdo přes kecy se vyšvih
půjde do hoven

kdo se utrápí
stejně bude sám
slova děsivý
vám se vyznávám

klasické užindo, kdy člověk vykomatí

nemiluj lidi
tváři se zaslepeni
a přesto šidí

naneštěstí je báseň pouhá póza
ty blbý šály o to víc
když básníci stojí na rohu jak máčky
čumí na zastávku MHD
kde škrtají si v realitě skic
s veršema náhlý pseudosračky
smolí je všecky ze sebe
něco vo tom kam ten svět spěje
a kolem jde rozzlobená matka
cloumá s dítětem
a jim není smutno
z té beznaděje

Omlouvám se, podařilo se mi omylem smazat dílo :( tak vkládám znovu

klasické oprculum

Stará neznámá: odpadky se samy nevynesou, haha

vím, co potřebuješ. Jenomže jsem štiler, tak mlčím.

vesmír má ťa rád
/zase cituju

děkuju vám za reakce a vyslyšení

přemýšlím asi půl hodiny, co napsat, ale nejde mi to. Četl jsem ty komentáře několikrát, báseň taky, nahlas i bezhlasně, ale prostě tomu nerozumím. Můj názor na text je horší, je to odfláklý, nepovedený. Vložil jsem do psaní hodinu času, kdyby míň, vkládám do deníku nebo mažu.
Teď mám v hlavě víc veršů, než normálních vět.
Zůstanu u zápisků, tam ticho nevadí.

jde to odspodu
zas jako v loni
zelená tráva podzim neprovoní
vítr je prudký v týhle realitě
v kamaších náhle uvidím tě
tak zas končí říjen
listí usychá
až spadne - jak peníze
budeš tam
kde kámoši zmizí do jara
listí už spadlo
les se postará

sebeláska:

asimiloval jsem se