post-

musím kritizovat? mi se prostě líbí

casa.de.locos: Jedna ostrá čárka ti tam utekla - "ta holka není moje, to světlo foťáku". Raději ji smaž, než se o ni zraní další čtenáři... Jinak děkuji za dlouhý komentář, myslím, že hodně pomáhá objasnit záměry, jaké s básněmi máš, a hodil by se k vyvěšení vedle tvých básní na případné výstavě, případně jako dodatek k tvé sbírce. (Samozřejmě po odstranění duplicit a generalizaci.)

"experimentální stavebnice z věcí, které se mi staly a z myšlenek, které mě napadly během tohoto týdne" - problém je, že jak se ukázalo v Průzkumu komunikace ( https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=35113-pruzkum-komunikace ), jedna myšlenka je často celý příběh a dlouhá osobní série asociací a pocitů, které u většiny čtenářů proběhnou docela jinak než u tebe, a to právě proto, že týden před čtením se jim staly docela jiné věci a také je docela jiné věci napadaly. Pokud myslíš báseň opravdu jako experiment, vypracuj k ní také dotazník, kterým budeš sbírat informace o jejím přijetí a vnímání čtenáři, protože moje zkušenost s experimentálními díly je taková, že svoje vnímání mého díla mi sami od sebe popíšou maximálně tak dva čtenáři, a to ještě jen ti, kdo ji pochopili, což výsledky značně zkresluje.

Náčelník Holá Ruka: Čárky nepíšu. Tečka.

Myšlenek je více, a záleží na tom, kterou si vybereš.

Anglicky je tam jedna slovní hříčka, která v češtině nefunguje, a citát z Walden, který chci nechat v původním znění.

Vidím, že slova byla celkem zbytečná.

Slova, tolik slov až se mi z toho motá hlava.
Čárky píšeš/nepíšeš, korektura musí byť (!) a myšlenka být má či nemá. Mám rád dada, ale tohle jako by smysl dávat chtělo/nechtělo. Abych jenom nekritizoval líbí se mi struktura a že se v básni něco děje - je to jako On the road. Líbí se mi že to utíká, ale postrádám smysl v tom proč to utíká.
Ale napsala jsi báseň. Ne knížku. Já nevim, co se ti v týdnu stalo nemám souvislosti - vidím schránku ne obsah, koukám na postavu sedět v hromadné dopravě, čtu knihu od devadesáté stránky, třetího odstavce, pátého slova. You get the picture.

K těm jazykům - prostě latinu bych vzal v pohodě. Ale to co tam máš anglicky se dá říct česky dost dobře a přijde mi to zbytečný. Jsem čech píšu česky (nebo to zkoušim anglicky, španělsky, ..., i když mi to nejde jenom se mi líbí jak to zní), protože čeština je nesmírně bohatej jazyk (byť vykradenej).

Je to možná v tom, že máme každej jinej vkus. Je milé, když si můžu dosadit smysl, pocit, zosobnit se s osobou básníka/básnířky. Ale u tvé básně mi to jde těžko - vidim to snažení o otevření se, ale otevíráš se tolik, že nevím o čem mluvíš.

Náčelník Holá Ruka: Ups, ono se to zkopírovalo dvakrát a neoznačilo tě to.

Útočně to neberu (korelace neznamená kauzalitu, žejo) a ráda se pokusím svou volbu stylistických prostředků osvětlit. Je ovšem třeba poznamenat, že dílo si hleÚtočně to neberu (korelace neznamená kauzalitu, žejo) a ráda se pokusím svou volbu stylistických prostředků osvětlit. Je ovšem třeba poznamenat, že dílo si hledá čtenáře, a ne každého osloví. Ráda bych tady citovala závěrečnou pasáž ze Stehlíka od D. Tartt, ale jsem ve vlaku, a knihu u sebe nemám. Pokud chceš, můžeš si ji dohledat.

Češtinu, angličtinu a latinu kombinuju, protože se s nimi každý den setkávám a inspiraci čerpám právě ze svého každodenního života. Některé myšlenky přicházejí v jednom, některé v jiném jazyce. Některé se do jazyka jiného přeložit nedají, některé ano (byť, vzhledem k odlišnému kulturnímu pozadí obou jazyků, poněkud nepřesně.)
Také nevím, proč by mělo vadit, že latina je "mrtvý" jazyk. Čeština už taky byla na vymření, a řekla bych, že vzhledem k množství písemností, studentů klasické filologie a odborné latinské terminologie ve všech oborech zná dnes daleko více lidí základy latiny, než třeba češtiny. Jako bývalá lingua franca Římského impéria má bohaté kulturní pozadí - a to nepočítám pozdější konotace středověkého písemnictví.
Taky zní moc hezky.

Podle Sapir-Whorfovy hypotézy (hypotézy! Nejedná se o fakt.) existuje vztah mezi tvary našich myšlenek a tvary našich slov. Stavět z nich jako z kostek na koberečku experimentální tvorby mě baví.

Na začátku tvrdím, že neumím psát osobní básně. To se dá pochopit dvěma způsoby. Buď "nejsem schopná psát osobní básně" nebo "nejsem dobrá v psaní osobních básní" - druhou interpretaci z tvého pohledu nesrozumitelnost tohoto díla potvrzuje. Nicméně, básník nemusí vždycky mluvit pravdu.

Čárky nepíšu, stejně jako nepoužívám velká písmena. Nevedu čtenáře ke "správné" interpretaci dvoj(či více)smyslného výroku. Ať si sám zvolí, co si myslí. (To je kus metahemeralismu, nebo taky doslovně dotažená postmoderna.) Takže v odpovědi na tvou otázku, jak se rozhoduju kam dám/nedám čárku - docela jednoduše. Nedám ji tam.

Co se významu týče, je to experimentální stavebnice z věcí, které se mi staly a z myšlenek, které mě napadly během tohoto týdne. Tímhle způsobem jsem je dala dohromady, a teď je můžu zpětně třídit, nebo sledovat, jak by mohly interagovat jedna z druhou, nejen v mé mysli, ale i v myslích jiných lidí - čtenářů.

Báseň jsem editovala asi 15 minut. Možná víc, byla jsem si mezitím uvařit kafe.

Na konec jsem chtěla hodit nějakou deep otázku, třeba: musí mít báseň smysl? Narativ? Nakolik je autorova interpretace nadřazená té čtenářově? Je vůbec?
Ale ono by to asi bylo zbytečné.

Díky za komentář. Potěšil by mě asi víc, kdyby se vztahoval k obsahu, ale tough tittiesdá čtenáře, a ne každého osloví. Ráda bych tady citovala závěrečnou pasáž ze Stehlíka od D. Tartt, ale jsem ve vlaku, a knihu u sebe nemám. Pokud chceš, můžeš si ji dohledat.

Češtinu, angličtinu a latinu kombinuju, protože se s nimi každý den setkávám a inspiraci čerpám právě ze svého každodenního života. Některé myšlenky přicházejí v jednom, některé v jiném jazyce. Některé se do jazyka jiného přeložit nedají, některé ano (byť, vzhledem k odlišnému kulturnímu pozadí obou jazyků, poněkud nepřesně.)
Také nevím, proč by mělo vadit, že latina je "mrtvý" jazyk. Čeština už taky byla na vymření, a řekla bych, že vzhledem k množství písemností, studentů klasické filologie a odborné latinské terminologie ve všech oborech zná dnes daleko více lidí základy latiny, než třeba češtiny. Jako bývalá lingua franca Římského impéria má bohaté kulturní pozadí - a to nepočítám pozdější konotace středověkého písemnictví.
Taky zní moc hezky.

Podle Sapir-Whorfovy hypotézy (hypotézy! Nejedná se o fakt.) existuje vztah mezi tvary našich myšlenek a tvary našich slov. Stavět z nich jako z kostek na koberečku experimentální tvorby mě baví.

Na začátku tvrdím, že neumím psát osobní básně. To se dá pochopit dvěma způsoby. Buď "nejsem schopná psát osobní básně" nebo "nejsem dobrá v psaní osobních básní" - druhou interpretaci z tvého pohledu nesrozumitelnost tohoto díla potvrzuje. Nicméně, básník nemusí vždycky mluvit pravdu.

Čárky nepíšu, stejně jako nepoužívám velká písmena. Nevedu čtenáře ke "správné" interpretaci dvoj(či více)smyslného výroku. Ať si sám zvolí, co si myslí. (To je kus metahemeralismu, nebo taky doslovně dotažená postmoderna.) Takže v odpovědi na tvou otázku, jak se rozhoduju kam dám/nedám čárku - docela jednoduše. Nedám ji tam.

Co se významu týče, je to experimentální stavebnice z věcí, které se mi staly a z myšlenek, které mě napadly během tohoto týdne. Tímhle způsobem jsem je dala dohromady, a teď je můžu zpětně třídit, nebo sledovat, jak by mohly interagovat jedna z druhou, nejen v mé mysli, ale i v myslích jiných lidí - čtenářů.

Báseň jsem editovala asi 15 minut. Možná víc, byla jsem si mezitím uvařit kafe.

Na konec jsem chtěla hodit nějakou deep otázku, třeba: musí mít báseň smysl? Narativ? Nakolik je autorova interpretace nadřazená té čtenářově? Je vůbec?
Ale ono by to asi bylo zbytečné.

Díky za komentář. Potěšil by mě asi víc, kdyby se vztahoval k obsahu, ale tough titties.

Přečetl jsem si to včera, přečetl jsem to dneska - kvůli odstupu - a stejně tomu nerozumim.

Stylově mě báseň nijak neoslovila, spíše zarazila, když jsem si všiml jak kostrbatě kombinuješ český, anglický a jinak už docela mrtvý latinský jazyk. Proč? - A hlavně proč u všech všady vůbec kombinuješ češtinu a angličtinu, fuj... :(

Taky na začátku tvrdíš, že neumíš psát osobní básně, ale přijde mi, jako bys ji teď vlastně psala velmi osobně, což ještě umocňuješ komentáři v textu, ale neujasnila sis o čem vlastně báseň je a nebo ji prostě ani zbla nerozumím.

Stylisticky vůbec nechápu jak se rozhoduješ kam dáš/nedáš čárku - kdyby to nebyla jenom na konci řádku, prosím, ale na mnoha místech ti chybí i uprostřed - prostě jako kdybys báseň napsala rovnou sem na psance, ani si jí nepřečetla a klikla na odeslat, jinými slovy, jako bys ji odflákla ;) I kdyby to bylo pásmo a prostě jsi myšlenky psala jen tak jak tě napadnou, neomlouvá to, že sis to po sobě nepřečetla, jsi svou vlastní editorkou.

Neber to prosím nijak útočně, snažím se jenom vysvětlit, proč se konkrétně mně báseň nelíbí nebo resp. ji nerozumím (asi) ;)

Také jsem teprve teď zjistil/a, že je rozdíl mezi laní a srnou: https://tema.ceskaveterina.cz/tema-srna-a-lan-rozdil-503712.html

Překvapilo mě, že to zvýraznění vět "kecám dávám tomu týden" a "zase cituju" tomu najednou dává jiný tón, asi tu báseň samu o sobě dost do hloubky nevnímám...

vesmír má ťa rád
/zase cituju