Nebe & Peklo

Michal a David jedou po dálnici. Dva kamarádi, co se znají už od školy. Michal – spořádaný, slušný, s duší účetního anděla. David – životní rebel, pro kterého jsou zákony jen sbírka vtipů. A právě tihle dva, jak už to v životě bývá, skončí společně pod koly kamionu.
Když se prach z nehody rozptýlí, Michal se ocitne u nebeské brány a David u té pekelné.
Jednou za měsíc si mohou zavolat. Nebe a peklo jsou totiž propojené telefonní linkou.
První hovor.
Michal se usměje do nebeského sluchátka.
Tak co, Davide, jak to dole vypadá?
Z pekla se ozve smích a zvuk otvírané lahve.
Kámo, to bys nepochopil! Jídlo jako z Michelina, pití teče proudem, holky jak z reklamy. Nekonečnej mejdan.
Michal trochu ztuhne.
Aha… no, u nás je to takové… poklidné. Každý den modlitby, zpívání, kulaté oplatky bez čokolády. Trochu nuda, ale nestěžuji si.
Když hovor skončí, Michal má v hlavě brouka. Celý život se choval slušně, a teď má jen svaté zpěvy a sušenky bez chuti. Zatímco jeho hříšný kamarád se klidně cpe biftekama, nalejvá pivem a tančí s pekelně hříšnýma holkama. Rozhodne se proto jít za svatým Petrem.
Otče, není to trochu nefér?
Svatý Petr se pousměje tím svým zkušeným úsměvem, který říká: chlapče, ty ještě nevíš nic.
Pokud chceš, můžeš kamaráda navštívit. Támhle je výtah.
A tak Michal sjíždí dolů. Cvak, cink, dveře se otevřou a on vstoupí rovnou do pekelného klubu. Diskokoule se točí, DJ Lucifer pouští AC/DC a kolem stoly plné jídla a pití. Na parketu tančí hezký holky. Co hezký - nádherný. Michal žasne.
David ho vítá širokým úsměvem.
No nazdar, svatoušku! Dáš si biftek? Dáš si pivo?
Michal přikývne. Ale sotva ochutná, málem se mu zlomí vidlička. Maso gumové, bez chuti. Pivo teplé, jak z výfuku. Chuť jak chca.........
David se směje.
Co koukáš, tady se nevaří, tady se trestá s příchutí naděje.
Do řeči se jim vmísí dvě krásné dívky – jen lehké prádlo, úsměv a pohled, který by porazil i anděla. Michal si jednu posadí na klín, v očích jiskřičky. Když mu ale ruka zabloudí mezi její nohy, zarazí se. Nic necítí. Znovu hledá, opatrněji – zase nic. Jen hladké, studené prázdno.
Podívá se na Davida.
Kamaráde…vždyť ona jí nemá!
David se rozpláče. Ne potichu, ne decentně. Opravdu, poctivě, z hloubi duše. Chytí Michala kolem ramen a mezi vzlyky hlesne:
Jo, kamaráde… a to je právě to největší peklo.