![]() |
![]() ![]() |
komentáře uživatele :


Všichni potřebujeme svobodu! Ale může být i ve vztahu. Ale buď v klidu. Já se zas musela smířit se slovy : Vždyť já jsem úplně zapomněl žít...Povedená mini


Poetická úvaha nad smyslem života a ano dokud se cesty před námi klikatí má smysl po nich jít, zda jsou to ty pravé to nevíme nikdy a nikdo, plní pochybností však kráčíme dál...někdy šťastní jindy smutní. Povedená básnička


Jistě správným směrem ;-) hezká básnička k zamyšlení a kráčíme dál rozhodně v mládí i ve stáří, je to úplně jedno, na věku totiž při té cestě nezáleží. Vždy je totiž kam, je jen na nás kudy a jak.


Jednoduchá fráze, podle sebe soudím tebe...mimochodem dnes jedna kolegyně přišla do práce s takovým výrazem( a chodí tak často) že by mohl zkazit celý den, je to smutné, nemiloval sebe, nemiloval svůj život a jen přežívat, nechat se zlomit stereotypem, nenacházet radost, nechat se semlít dobou, je to plýtvání životem, dík za zamyšlení


Je hezké vědět, že spřízněná duše byla a když byla tak by měla být napořád, navzdory okolnostem, druhá sloka je krásná


Tak tohle mě prostě rozbrečelo, ten přednes, ta slova co bodají, kdo neprožil nepochopí, kdo odsoudí neprožil...Nabádá to nikdy nehodnotit! Nikdy totiž nevíme jaký život je toho koho právě probíráme a co je za vším co on právě prožívá. Děkuji ti za to že jsem četla a poslouchala, ten přednes tomu dodal další rozměr. Je to skvělé.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
NextOrtho» narozeniny
malázlobilka [16], Wizard [15], terezK [15], Markett [14], jan.novaque [11], betty [11], Inugirl [11], terinak [10]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)