28.07.2025
6
Půjčil jsem si život,
Dostal k němu dech,
Někdy cítím skřípot,
Jindy pod sebou mech.

Půjčil jsem si život,
Dostal k němu cit,
Někdy cítím lásku,
Jindy mám chuť blít.

Tak žiju život půjčený,
Byl jsem pro něj stvořený,
co přichází, učím se ctít,
taky trošku bdít.

Řekl jsem si,
život zkusím,
A až jednou,
vracet budu jej,
ať hvězd zář,
na nebi rej,
usměji se
a řeknu,
dík,
už musím.
 03.08.2025 13:12
Líbí se mi .
 01.08.2025 18:25
Zajímavé
 29.07.2025 08:43
Yana: Díky, a kdyby potěšila právě jen jednoho člověka, má to smysl. Cokoliv může být mávnutí motýlích křídel, které má účinek a my si řekneme "má to cenu" :)
 29.07.2025 08:40
Neu: Díky, taky to vidím a souhlasím, ono to tak většinou prostě vyplyne a pak dělat zásahy vyžaduje ty věci, kvůli kterým to vlastně ani nepíšu, zachytit ten okamžik, kdy se to napíše je jen okamžik...no praxe dělá mistra, budu na to myslet :)...P.S. trošku jsem to upravil, ale neříkám že opravil :)
 28.07.2025 21:13
Nápadité a směřovala přesně k tomu závěru co jsem si představovala, až jsem se pousmála, moc ráda jsem si básničku přečetla, kéž by si každý hýčkal život jako by byl půjčený...
 28.07.2025 12:03
 Neu
Lokin, it's fokin dobrý, ale jestli můžu mít připomínku, tak bych poradil držet se jednoho typu rýmů. ABAB nebo ABCB dobrá kombinace ale k tomu ještě AABB tě vyhodí z rytmu i melodie.
A tvar "žiji" je strašnej. vím, že je to spisovně, že to existuje, ale na mě to působí jako pseudoslušný.
"Žiju" je stejně tak spisový a daleko opravdovější. Toť můj názor k té struktuře, obsah dobrý.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.