kmotrov: Ty se vůbec nestyď

Je to skvělý, obrazný, vzrušující a plné touhy co napíná kůži :-) a ta košile jak stéká, jen to líné gesto je pro mě otazníkem, ale mám vysvětlení, líná gesta totiž znám :-(

kmotrov: Ano, ano, ano a já bláhová si říkala že tohle nikdo nepochopí, mnohokrát děkuji

kmotrov: sakra :-( musel si to napsat dřív než já, přesně tohle bych napsala totiž, a hlavně také proto že jsem si vzpomněla sama na sebe a na moje a jeho večerní toulky kolem řeky a první objetí a první polibky a nad námi to nekonečné nebe a v nás ten pocit že tohle je napořád... Moc hezká básnička, dík za ní, skoro jsem zapomněla...

Zrovna včera kolem půlnoci jsem seděla na zahradě, nad hlavou nádherná scenérie, měsíc téměř v úplňku, přes něj plavaly mráčky, chytaly ho, objímaly, měsíc majestátně zhlížel na zem a v jednom okamžiku byl orámovaný červenooranžovým světlem, byla to neskutečná nádhera, do toho větve stromů co se po tom všem natahovaly, no přála jsem si být básníkem :-) Musím tedy konstatovat že se ti povedlo vyjádřit krásnou ranní atmosféru.

taron: popravdě jsem si v první chvíli vůbec nemohla vzpomenout že jsem napsala báseň Led a nebe, děkuji za zamyšlení nad ní :-)

Hm pro mě má hned několik rovin k zamyšlení, filozofování nad posmrtným životem, ale hlavně zcela jinou a podstatnou. Ty kvanta lidí kteří sice žijou, ale jejich život jakoby žili jiní, oni jen přežívají..., třeba se teprve učí žít, ptoto promrhávají každý okamžik života tady na zemi mezi lidmi, no a to se zase vracím k posmrtnému životu a k návratům :-) Ano tyhle básně tady neskutečně ráda nacházím, básně od tebe

Ano, tohle je přesně ta báseň kterou od tebe očekávám. Nejvíce mě ale pohltila od verše-A prý že mám čas...to jsem si četla několikrát a jsem pokorná ke tvému umu, jsi opravdová básnířka

taron: Vy mi prostě všichni nadržujete, mam vás ráda

taron: no je to taková blbůstka, krásná asi neni, ale tak mě to napadlo, jak ráda tě tu vždycky vidím, nezapomeň že sem patříme :-)

Yanishka: Ty si vlastně moje zdrobnělina, děkuji :-)

ŽblaBuňka: To jo no, valčíček je lepší :-)

kmotrov: si nějak vyměkl, nekritizuješ :-) ale s tou polohou o to mi šlo :-) dík

Jej teď si čtu svůj komentář k tvému dílu, a to jsem ani netušila jak brzy ten vítr potkám, děkuji

Musím ti to napsat, má to souvislost s tvou básní, s větrem, s tím jak vnímáme, se mnou, s tebou a s něčím co je mimo nás, s něčím čeho se dotýkáme, z čeho mrazí a co možná jen já nedovedu pojmenovat, s něčím mimo tuhle realitu. Dnes je u nás obzvlášť větrno, vyrazila jsem se svými psy. Krásná procházka a ještě krásnější návrat. Loukou kde si vítr pohrával s květy, loukou která mě úplně uchvátila a nevím jestli to nebyl sen. Zelená, fialová, žlutá, růžová, bílá, barevní motýlkové pohrávající si nad tou nádherou, ale hlavně ten vítr. Proháněl se se svojí majestátností, já ho snad i viděla a on mi vyprávěl. O době před více než sedmi sty lety kdy jsou první zmínky o naší oblasti, o osídlování, o lidech, o bolesti, láskách i o válce a transportu smrti, o židech, o odsunu a o tom že tahle louka tu byla vždy a vypadala přesně takhle a hrál si v ní už jako malý kluk a čekal tu na mě a na nás na všechny co jí procházíme. To aby nám to vyprávěl a mi byli šťastní, šťastní že jsme alespoň na chvíli součástí té nádhery. A já šla a radovala se, a brečela a snad i ti psi to vnímali. Obraceli ke mě svoje hlavy a drželi se u mě. A okolo nám mávaly ty čekanky, komeníčky, žebříčky, jetel, pantoflíčky, jitrocel a nevímco ještě. I přesličku jsem tam našla. Neskutečné. A pak jsem potkala sousedku na kole. Řekla mi že chodím tedy hodně daleko s pejsky. No a to vlastně ani nevěděla jak strašně daleko jsme byli...

Řekla bych to tak, umíš pohladit svými verši, pohladit a vyvolat představy a navíc se konečně začínám těšit na dovču a na ty večery kdy jen tak jsem, vnímám všemi smysly moře(občas i bohužel chuťovými buňkami), moře také miluji...

Je moc upřímná, to se mi na ní líbí, a ta důvěra a opravdová láska z ní je moc cítit, jsi šťastná a on jistě také

Bodík tvé představivosti :-) Tak přeji mnoho takových zážitků

docela drsné a to se mi na tom líbí

Připomnělo mi to moudrost a filozofii Coelha, tudíž se mi to moc líbí, tak k zasnění a k zamyšlení

Moc pravdivé, ...štěstí je poloha mysli...