 21.07.2017 2 1141(9) 0 |
Poslední paprsky se propletly s máváním labutích křídel a stíny celého světa se sbíhaly v jeden jediný úsměv. Nadechly se a ještě jednou, naposledy, se nechaly provonět sluncem.
Ten večer..
nebe obětovalo krásu všech hvězd, jen aby se jí mohla rozpíjet po tvářích.
Nebylo potřeba slov. Jejich oči už dávno patřily věčnosti. Rty se chvěly pod tíhou neznámého a hluboké čáry v dlaních si na malou chvíli půjčily smysl celého bytí.
Její ruce mohly psát svůj vlastní příběh o podstatě nekonečna. Rty zůstávaly věrné mlčení. A čas se ztrácel někde po stěnách, stejně jako se ona ztrácela v ní.
Něhou vyslovovala všechno to, na co by slova nikdy nestačila.. Byla tak nádherná. Každá chvíle žadonící o ještě víc pozornosti. A tolik známá realita se stala absurdním představením ve své vlastní existenci.
I když tam byly, jako by zapomněly. Hranice hmoty se rozplynuly a každý další dotyk se stával něčím za hranicí pochopení.
Ten večer..
svět nejspíš spatřil splynutí bytosti, které se začaly nacházet v řeči svých vlastních duší
Ten večer..
nebe obětovalo krásu všech hvězd, jen aby se jí mohla rozpíjet po tvářích.
Nebylo potřeba slov. Jejich oči už dávno patřily věčnosti. Rty se chvěly pod tíhou neznámého a hluboké čáry v dlaních si na malou chvíli půjčily smysl celého bytí.
Její ruce mohly psát svůj vlastní příběh o podstatě nekonečna. Rty zůstávaly věrné mlčení. A čas se ztrácel někde po stěnách, stejně jako se ona ztrácela v ní.
Něhou vyslovovala všechno to, na co by slova nikdy nestačila.. Byla tak nádherná. Každá chvíle žadonící o ještě víc pozornosti. A tolik známá realita se stala absurdním představením ve své vlastní existenci.
I když tam byly, jako by zapomněly. Hranice hmoty se rozplynuly a každý další dotyk se stával něčím za hranicí pochopení.
Ten večer..
svět nejspíš spatřil splynutí bytosti, které se začaly nacházet v řeči svých vlastních duší
22.07.2017 - 09:56Připomnělo mi to moudrost a filozofii Coelha, tudíž se mi to moc líbí, tak k zasnění a k zamyšlení
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tanec se stíny dnů : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Tvary bez konce
Předchozí dílo autora : Buď a nebo
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
love [11], El.Bludnickova [11], Zelda [11], JaneyTrafy [10], Michal20 [7], The STYL [6], Ava [1]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
