A potkává je proto, že je maluje, nebo maluje proto, že je potkává...? Hezká, k zamyšlení.

Tíha vyjádřena s tvou typickou lehkostí a nádhernou obrazotvorností. Díky.

Krásně mě vtáhla do tvého poetického světa, taky jsem ji mohla číst třikrát. A pak smutek - možná to tak působí jenom na mě, ale je vlastně děsně smutná. Jako bys s lehkostí a poetičnem vyjádřil lidskou krutost, aniž bys ji přímo pojmenoval, a právě tím ses jakoby mimoděk dotkl její podstaty. Ale třeba ji jen chápu úplně jinak, skrze svojí vlastní perspektivu...

Ta je milá a hezky plyne, skoro jako písnička. Jen v tom posledním verši, kdybys přidal jednu slabiku, znělo by to rytmicky lépe. :-) Třeba místo "mám tak rád" by mohlo být "mám tolik rád". Ale to je jen drobný návrh, je to jediné místo, kde jsem se při čtení zadrhla a v závěru je to trošku škoda.

Hanulka: Díky, až na tu poslední větu se shodneme a to jsem moc ráda. Ten závěr to předchozí prohlášení ale trochu popírá. Vím, že jsem v básních hodně osobní, ale přesto básně nejsou deník a lyrický subjekt a autor nejsou totéž. Ozývám se s tématem, které považuju za důležité, a které zdaleka přesahuje mou osobní zkušenost a chápu, že může být nepříjemné o něm číst - nikoho do toho ale nenutím. Jen bych ráda uvedla na pravou míru, že to, jestli se trápím nebo ne a kam to případně vede, opravdu z nějakých psaneckých střípků není (a nemá být) vidět a sdílením svých textů ani nikoho nevybízím k tomu, aby to hodnotil. I tak děkuji za přečtení a za starost.

koiška: LadyLoba: Děkuju oběma!

Tohle mě moc zaujalo. Dle mého názoru jí snaha o pravidelné rýmy a rytmus možná trošku škodí, některá místa pak působí malinko šroubovaně a ubere to na lehkosti. Ale může to být i otázkou vkusu. Líbí se mi ta imaginace, neotřele podané téma.

Taky se mi líbí, je taková opravdová... působí autenticky.

Smutná, ale hezky napsaná.

Miras2250: Děkuji za milou reakci, potěšila mě. O (ne)možnosti odejít ten text úplně nemluví, ale rozumím té potřebě to k tomuhle tématu dodat. Teoreticky - tu možnost má skutečně každý, nicméně myslím, že se právě často zapomíná nejen na to, za jakou cenu (třeba maminka na rodičovské ekonomicky závislá na partnerovi skutečně moc možností nemá), ale i na psychologické aspekty, které právě člověka v takovém vztahu udržují. Vážně to nemusí být tak jednoduché, jak to z venku vypadá a já soucítím s každým, kdo tu cestu ven a sílu v sobě ještě nenašel.

Miňko: Děkuju za objasnění. A beru a uznávám, že z hotového díla si nakonec každý může vzít co chce a jestli rezonuje a někomu něco řekne, byť třeba něco jiného, než bylo zamýšleno, je to dobře. Většinou ráda nechávám prostor pro vlastní interpretaci, tenhle text je ale asi ještě moc čerstvý (a to jsem ho vložila s větším odstupem). Každopádně díky.

Yana: Aspoň na dálku objímám! Děkuju.

LadyLoba: To je dost klidně možné a budu ráda, když se mi pokusíš nějak objasnit, jak jsi to myslela. Možná jsem to jen nepochopila já a zvítězila frustrace z toho, že tomuhle problému všeobecně vážně moc lidí nerozumí, což je pochopitelné, ale zároveň dost těžké.

Miňko: koiška: Hanulka: Jozef Brezovský: Dandy: LadyLoba: Nějak nevím, co na ty komentáře říct. To je mýtus romantické lásky v naší společnosti rozšířený natolik, že vám stav popsaný v básni přijde normální nebo dokonce žádoucí? Možná jsem to jen napsala tak, že to je pro běžného čtenáře neuchopitelné. Rozumím tomu, že pokud si něčím takovým člověk neprojde, asi si to vůbec neumí představit, pokud nemá hodně nastudováno v oblasti psychologie a psychopatologie. Ale i tak si říkám - pokud někdo někoho opakovaně rozkládá a zase skládá dohromady s tím, že z toho rozkladu nakonec vzejde jiný - nejen že ho "pachatel" připravuje o ty části osobnosti, které mu byly vlastní, ale ještě mu tam postupně podsouvá to, co je v jeho vlastním zájmu...určitě bych to nenazvala obohacením. Spíš vymýváním mozku.

Ale jak říkám, je to složité téma, se kterým asi moc lidí není obeznámeno, a zjevně se mi to nepodařilo dostat do básně tak, jak jsem zamýšlela. Už takhle mi to přišlo moc polopatické a zjevně ne, takže si beru ponaučení, že předat tohle téma většině čtenářů básní mi prostě moc nejde.

Každopádně díky všem za přečtení a za to, že vás alespoň zaujala, když už nejspíš nedošlo k porozumění.

Drsná... výstižná a velmi aktuální. Moc se mi líbí.

Dandy: Hanulka: Homér: LadyLoba: Mlčeti Zlato: Psavec: Yana: Díky moc za pozitivní ohlasy, to jsem ani nečekala… původní rodina je zjevně věčné téma skoro pro každého. Jestli to někomu aspoň trochu pomůže (třeba jen vědomí, že v tom není sám), jsem ráda a má to smysl.

Tak ta je drsná. Au. Ale líbí se mi.

Jsi :-)

Básni rozumím a myslím, že bylo odvážný to takhle vyjádřit. A ten konec je skvělý. I s tím otazníkem, který tam prostě patří.

Ale některý komentáře - samozřejmě od chlapů, který si nemusí projít všema hormonama, těhotenstvím, porodem, kojením a bůhví čím a celkově na jejich životy má mnohdy tohle rozhodnutí úplně jiný vliv...dokážou mě ještě pořád vytočit, a to nečtu poprvý. Jakoby snad bylo špatně mít strach, váhat, rozhodnout se fakt vědomě a v čase, kdy si na to člověk připadá zralý... bože.

Ta je tak krásná... jemná, něžná. No a ještě tvůj hlas samozřejmě. Díky!

Je nádherná.