Tohle znám, celá já. Úsporně a dobře vyjádřený.

Yana: Díky za přečtení Yani i za to, že ses nad tím citlivě zamyslela.

A ano, podle oficiálního vyjádření vlády v ČR zažívá nějakou formu partnerského násilí každá třetí žena a každý desátý muž. Přemýšlela jsem nad tím, jestli to do textu nějak nevložit, protože je to snad ještě větší tabu - mužům se ještě spíš nevěří, nebo oni sami mají mnohem větší problém si připustit, že se jim něco takového děje. Obrovskou roli tam hraje stud a společenské stigma "slabocha". Ale nechtěla jsem, aby se to v té básni tlouklo s tím zamýšlením nad tím, kolik mužů se něčeho takového dopouští, když je tak velké procento ženských obětí podobného jednání.

A co se týče zamyšlení nad tím, že by sis snad poradila - já ti hlavně přeju, aby ses do podobné situace nikdy nedostala. Ale myslím, že se často zapomíná na faktory psychického stavu oběti (domácí násilí nevznikne ze dne na den a když někdo žije v plíživě vzniklém soustavném ponižování a strachu, má to své následky) a nebo třeba na její ekonomické závislosti na partnerovi. Ne každý má funkční původní rodinu, která mu může pomoct. A od toho tady třeba jsou ty organizace (a to v tomto ohledu je u nás stále pomoc téměř neexistující). A nebo od toho, aby těm ženám pomohli pochopit, v čem žijí, poskytly jim sociální, psychologické nebo právní poradenství (protože když tam jsou děti, odchod není tak jednoduchý, jak se může zdát). A nebo i od toho, aby pracovali s psychikou násilníků, kteří to dělat nechtějí a chtějí se naučit svojí agresi zvládat.

Každopádně domácí násilí není jen to, že jeden druhého zmlátí. Jsou různé druhy násilí, které se prolínají a na oběť mohou mít dalekosáhlé následky. Sociální izolace, ekonomická kontrola druhého, nadvláda a ovládání druhého, psychické a emoční násilí, ponižování, a ano, v nejhorším případě i to fyzické. Ale to není ze dne na den, člověku to dělá někdo, o kom si myslí, že ho miluje a mnohdy se tak i chová. Jenže se to období "lásky a omluv" a útoků střídá - tak, aby oběť právě neodešla.

Hanulka: Homér: Děkuju, protože jestli jsme se dostali od toho, že je za tím nenávist a hysterie k připuštění, že problém existuje, tak je to skvělý posun. A odpovídá to i na otázku “Co pro to dělám.”

Jo, možná to píšu úplně blbě a tak, jak to nikdo číst nechce, to je možný. A možná o tomhle tématu fakt nikdo nechce nic vědět a už vůbec ne číst básně. Ale dělám to proto, že to chce ven a že to má pro mě smysl, i když je to nepříjemný. Protože rozvíření diskuze a pojmenování problému je první krok k tomu, aby se s tím něco dělalo.

K otázce co dál s tím - může být fajn podpořit neziskovky, které se zabývají prevencí a pomoci obětem, ostatně se díky nim konečně nějaké legislativní změny konečně pomalinku daří prosazovat.

Hanulka: Snažila jsem se o slušnou diskuzi, ale vzhledem k tvému vyjadřování to moc nejde. Pouze poukazuji na věci, které může být nepříjemné slyšet. Tím, že do toho co píšeš přidáš ozdobné kudrlinky, se nijak nezmění význam tvých slov a jejich útočnost.

Hanulka: Ale upozornění na alarmující průzkumy naší společnosti nazýváš hysterií a diktuješ druhým, jak by se měli cítit a chovat. Můžeš to nazývat zahořklostí, ve skutečnosti o mně nic nevíš - jen vkládám své minulé prožitky, zkušenosti a vypozorované jevy do básně, kterou se snažím upozornit na dost zásadní problematiku. Chápu, že tohle téma není pro každého. Pokud tě to tak dráždí, nemusíš to přece číst.

Jinak se opět neshodneme - za mě s bolavým nitrem spíš člověk vstoupí do dalšího toxického vztahu, já tedy myslím, že je lepší si zranění první zahojit a o svoje nitro se postarat sám.

koiška: LadyLoba: Dandy: Moc děkuju za čtení a milé reakce.

Orionka: Pseudo, protože mi to asi nepřijde na dobrý slam dostatečný a hlavně bych si netroufla na živé vystoupení - a to je teprve opravdový slam. Ale moc děkuju, potěšila jsi mě.

Hanulka: Chápu, že pocit ohrožení a ztráty bezpečí, který v člověku můžou některá fakta vyvolat, někdo prostě neunese. Někdo není schopen změny vidění světa a samozřejmě to ani není povinnost - každý má nárok se dívat na svět jak chce. Nicméně ta statistika jsou doložená fakta.

Co by tomu řekli muži? Nevím, ať se případně vyjádří. Já si myslím, že pokud nic podobného nedělají, není to proti nim přece nijak mířeno. Nikde neříkám, že jsou takoví všichni. A o emoční pohodu násilníků se nestrachuji. Osobně v tom nenávist nevidím, ale to už je věc každého, jak si text vyloží.

Miňko: Díky. Pro ověření stačí napsat první dvojverší do googlu.

človiček: Já myslím, že rozkvést může člověk kdykoliv. Na tohle téma taky jednu mám... čeká v mém virtuálním šuplíčku, až ji vytáhnu na světlo. Díky, že mě čteš už tolik let.

koiška: Rozumím a děkuji.

To je hezký, děkujeme :-)

Zajímavý obraz.

Miňko: :) Díky moc.

Ve druhým až čtvrtým řádku jsem se našla :D Zajímavý. Přijde mi to jako tři nesouvisející miniatury. V té první bych asi nepoznala tvůj rukopis. Ale lipovou vůni miluju.

Trochu nuda... :-) Ne, je dobrá, jen bych radši četla na jiné téma.. fádní jednotvárnosti je všude tolik, že ji v poezii tolik nehledám, ale je vyjádřená dobře. První půlka mi přijde, že má lepší spád.

Nejvíc se mi líbí ten začátek.

V téhle se místy ztrácím, trochu jakoby mi tam chybělo nějaké propojení... možná to jsou prostě momentky poskládané pohromadě?

Ale některá místa jsou hezká, zvlášť mě chytla za srdce tahle:

"i když něco bolí
může nádherně nést život kupředu
napečeš šátečky s marmeládou
vložíš chuť i když do těsta červená nestačí"

Taky by to mohlo být o panické atace nebo úzkosti a bezmoci, kterou cítí člověk, když přihlíží, jak se to děje někomu blízkému - kdy to chce násilím "přervat na bílo".

Pokud by "šílení ptáci" bránily tomu se nadechnout, pak by mi dávala smysl i ta zobcová flétna, jako symbol naděje, jako terapeutický prostředek sloužící k zlepšení dechu.

Vlastně by se tam dala dosadit i jakákoliv jiná nemoc, nemusí být nutně psychického rázu, ale nějak tam vnímám takové náznaky... Každopádně díky, ty komentáře mě donutily se zamyslet víc do hloubky a nezůstat jen u pocitů a obrazů.

Puerův výklad mi dodal nový pohled na báseň, který by mě ani trochu nenapadl, a nevím, jestli jsem tenhle obraz ve svý hlavě chtěla. :D

Nicméně na mě to působí úplně jinak, zvlášť v kontextu zbytku básně. Šílení ptáci mi tam vnáší takovou hitchcockovskou atmosféru... Co tropí v jejích ústech - možná skrze ně pouští jejich vlastní šílenství dál? Jako bych až slyšela jejich skřeky ... Skoro mi to přijde jako metafora pro nějakou duševní poruchu. Nebo jiné vnitřní stíny, které se prodraly na povrch... epizodka "šílenství" po období klidu.

To jen tak co napadá mě, když tu hodně lidí psalo, že neví, co si pod tím představit. Může to být samozřejmě úplně jinak. Jinak ponurá mi přijde taky dost. Ale já (už) se temnoty nebojím.