Yasmin: Jsem ráda, že to vnímáš stejně. Moc děkuju:-)

timelady: Díky... mně to zas bez toho posledního řádku přišlo takový neúplný, když jsem ho zkoušela smazat... tak třeba se to ve mně ještě rozleží :-)

Nejryzejší sobectví, to je nádherné vyjádření... a tahle báseň je skutečně ryzí. Moc se mi líbí. Nacházím v ní víc rovin, ani bych nepotřebovala, aby byla zařazena do téhle kategorie...

kmotrov: Díky moc! A co třeba takhle? :-)

DDD: ŽblaBuňka: Yasmin: Lasak: vanovaso: Moc díky za zastávku a milé ohlasy :-)

Yana: slnečnica: ŽblaBuňka: Megynka: shittyart: Děkuji, jsem dojatá... jen nepřehánět ;-)

Yasmin: Děkuju moc, myslím, že máš pravdu...no ale už je na papíře. :-)

Krásné zamyšlení... Vítej zpět :-)

Orionka: Rozhodně to tam není jen tak, nicméně to ani nemá evokovat přirozenost a opravdovost, copak musí být v celé básničce jen jeden motiv? Já osobně při básních zapojuju různé smysly a ráda s nima pracuju... a badyán nejen že má úžasnou sladce kořeněnou vůni, ale taky úžasně vypadá, má tvar hvězdy... mně osobně evokuje zimní večery, svařený víno, pomeranče, a taky konkrétní osobu, která báseň původně inspirovala. Vytváří to tam pro mě určitou atmosféru. No, a tobě tam skočil perník. :-) Každý jsme jiný... Děkuju za zastávku a komentář.

Nikytu: Spíš asi ne. Jsou to takový ty schody jako v Harrym Potterovi do dívčích ložnic, kde se z nich stane skluzavka, když na ně vkročí někdo nepovolaný.

Ginnare: Moc děkuju.. udělala jsem pár drobných změn, tak třeba je to lepší. ;-)

Krásná. Navíc ta liška mi mimo jiné přpomněla Malého prince a tím tomu přikouzlila ještě další rozměr... A Malý princ - no, to je asi jeden z největších komplimentů, co jsi ode mě mohl dostat. ;-) A k tomu ty barvy, jak psal puero... Nádhera!

Ooooooo. Teď mi naprosto sedla do nálady... moc se povedla, nějak pro to teď nenacházím lepší slova. Líbí se mi ten kontrast mezi pomíjivostí člověka a jeho snů a pocitů s "trvanlivostí" přírody... Navíc dokonale plyne a závěr ji krásně korunuje. Díky za ni. :-)

Nečekaně smutná, chladem zmodralá, ocelově praská a i po dočtení zůstává viset ve vzduchu.

Další milý kamínek do sbírky. :-)

Akaia: S tím souhlasím, proto mě jednoduchost láká. Akorát už si nejsem tak úplně jistá tím, nakolik se mi to daří :) Ale dík.

Akaia: :D :D V jednoduchosti je krása. Občas. :D Víš co je vtipný? Že já mám zase v poslední době pocit, že píšu moc jednoduše, průhledně. Ty to máš evidentně zase naopak. To jsme celý my :D

Akaia: Já vím právě :D Proto jsem se snažila poukázat na to, že při pohledu z vnějšku to tak úplně jasný není. :D :)

Akaia: Víš co je vtipný? Když jsem si přečetla to spojení "hledání svého srdce", zacvaklo něco na správný místo a zbytek tvojí odpovědi už bych nemusela číst (ne že by to nebylo zajímavý počtení)... dokonce jsem nutně ani nemusela číst tu básničku znova, protože mi to prostě seplo. Bylo ale zajímavý přečíst si jí novýma očima... Já si myslím, že problém je v tom, že necháváš čtenáři moc málo vodítek... jasně, může být chyba i na mém přijímači, ale mám pocit, jako by šlo o to, že tobě je to natolik jasný, o čem píšeš, že už se neumíš vcítit do čtenáře, pro kterého je to úplně neznámý svět. Kdybys to celý třeba pojmenovala "hledání svého srdce", myslím, že by to byla dobrá nápověda, a zároveň by to pořád nebylo úplně průhledný, máš tam symbolismu a svého vnitřního světa až dost i tak. ;-) A nebo to naznačit nějakým způsobem do textu, někam tam zašifrovat nápovědu... Ale myslím, že zrovna v tomhle případě by to fakt klidně mohlo být v názvu... pořád tam zůstává čtenáři spousta místa pro tápání a objevování... Prostě není snadný najít tu míru, aby význam nebyl přímo obnažen (pokud nechceš), ale nebyl schovaný až tak moc, že ho třeba kromě autora nikdo jiný najít nemůže... Po propojení článku, koho že to vlastně hledáš, mi to přijde fakt super;-)

DDD: Díky, že ses stavil, tvůj komentář mě těší... I když mám pocit, že ten konec samotný by asi stačil :D