Noc a chlad

Moje oči tmě přivykají,
A ticho mě tiše objímá.
Pro koho se tu vlastně žije,
Když radost cizím patří má?

Tma se stává mým obydlím,
V jejím chladu hledám klid,
Když není vidět člověk celý,
Snáz se naučí v sobě žít.

Má noc je nocí zraněných,
Kde něha pravdu přikrývá,
Staré hradby pod náporem padají,
Člověk se divný pozdává.

Masku pomalu sundávám,
Před sebou nahý zůstávám.
Nežádám víc než chvíli ticha,
Nechť tma mi ještě zůstává.

Nemám, co bych dál už dal,
Jen vzkaz: běž dál, neřeš mě.
Pomoc hojí staré rány,
Ale já… já to zvládnu sám.

Bezesné noci končí dnem,
A ve mně služba dozněla.
Dezertérem zvaný jsem —
Tam někde… svoboda začíná.