Taky se mi líbí, je taková opravdová... působí autenticky.

Smutná, ale hezky napsaná.

Miras2250: Děkuji za milou reakci, potěšila mě. O (ne)možnosti odejít ten text úplně nemluví, ale rozumím té potřebě to k tomuhle tématu dodat. Teoreticky - tu možnost má skutečně každý, nicméně myslím, že se právě často zapomíná nejen na to, za jakou cenu (třeba maminka na rodičovské ekonomicky závislá na partnerovi skutečně moc možností nemá), ale i na psychologické aspekty, které právě člověka v takovém vztahu udržují. Vážně to nemusí být tak jednoduché, jak to z venku vypadá a já soucítím s každým, kdo tu cestu ven a sílu v sobě ještě nenašel.

Miňko: Děkuju za objasnění. A beru a uznávám, že z hotového díla si nakonec každý může vzít co chce a jestli rezonuje a někomu něco řekne, byť třeba něco jiného, než bylo zamýšleno, je to dobře. Většinou ráda nechávám prostor pro vlastní interpretaci, tenhle text je ale asi ještě moc čerstvý (a to jsem ho vložila s větším odstupem). Každopádně díky.

Yana: Aspoň na dálku objímám! Děkuju.

LadyLoba: To je dost klidně možné a budu ráda, když se mi pokusíš nějak objasnit, jak jsi to myslela. Možná jsem to jen nepochopila já a zvítězila frustrace z toho, že tomuhle problému všeobecně vážně moc lidí nerozumí, což je pochopitelné, ale zároveň dost těžké.

Miňko: koiška: Hanulka: Jozef Brezovský: Dandy: LadyLoba: Nějak nevím, co na ty komentáře říct. To je mýtus romantické lásky v naší společnosti rozšířený natolik, že vám stav popsaný v básni přijde normální nebo dokonce žádoucí? Možná jsem to jen napsala tak, že to je pro běžného čtenáře neuchopitelné. Rozumím tomu, že pokud si něčím takovým člověk neprojde, asi si to vůbec neumí představit, pokud nemá hodně nastudováno v oblasti psychologie a psychopatologie. Ale i tak si říkám - pokud někdo někoho opakovaně rozkládá a zase skládá dohromady s tím, že z toho rozkladu nakonec vzejde jiný - nejen že ho "pachatel" připravuje o ty části osobnosti, které mu byly vlastní, ale ještě mu tam postupně podsouvá to, co je v jeho vlastním zájmu...určitě bych to nenazvala obohacením. Spíš vymýváním mozku.

Ale jak říkám, je to složité téma, se kterým asi moc lidí není obeznámeno, a zjevně se mi to nepodařilo dostat do básně tak, jak jsem zamýšlela. Už takhle mi to přišlo moc polopatické a zjevně ne, takže si beru ponaučení, že předat tohle téma většině čtenářů básní mi prostě moc nejde.

Každopádně díky všem za přečtení a za to, že vás alespoň zaujala, když už nejspíš nedošlo k porozumění.

Drsná... výstižná a velmi aktuální. Moc se mi líbí.

Dandy: Hanulka: Homér: LadyLoba: Mlčeti Zlato: Psavec: Yana: Díky moc za pozitivní ohlasy, to jsem ani nečekala… původní rodina je zjevně věčné téma skoro pro každého. Jestli to někomu aspoň trochu pomůže (třeba jen vědomí, že v tom není sám), jsem ráda a má to smysl.

Tak ta je drsná. Au. Ale líbí se mi.

Jsi :-)

Básni rozumím a myslím, že bylo odvážný to takhle vyjádřit. A ten konec je skvělý. I s tím otazníkem, který tam prostě patří.

Ale některý komentáře - samozřejmě od chlapů, který si nemusí projít všema hormonama, těhotenstvím, porodem, kojením a bůhví čím a celkově na jejich životy má mnohdy tohle rozhodnutí úplně jiný vliv...dokážou mě ještě pořád vytočit, a to nečtu poprvý. Jakoby snad bylo špatně mít strach, váhat, rozhodnout se fakt vědomě a v čase, kdy si na to člověk připadá zralý... bože.

Ta je tak krásná... jemná, něžná. No a ještě tvůj hlas samozřejmě. Díky!

Je nádherná.

Hezká atmosféra a závěr se stočil nečekaně do mrazivých vod.

Joo, tak ten rým z komentáře znám taky... ze života.
K básni: Úplný chudáček, srdce mi pro něj pláče... nejhorší je, že to je u některých opravdu realita. Tvé zpracování mě baví.

puero: Fuj, podzemí a ještě tma, to bych asi nedala. Stačilo mi to v Ekvádoru v jeskyni, kdy jsme tam seděli několik minut v úplné tmě a mně popadala úzkost a snažila jsem se nemyslet na to, jak úzký byl ten průlez dovnitř a že jsem v zemi častých zemětřesení (několik jsem jich i zažila, jedno fakt silné, naštěstí epicentrum hluboko, takže bez následků). Ale zas taková Neviditelná výstava (1 hodina v absolutní tmě, kdy poznáváš svět s nevidomými průvodci jen hmatem, včetně simulace ulice, to bylo fuj), byl moc zajímavý proces a byla jsem tam víckrát.

Psavec: Darko: LadyLoba: Mlčeti Zlato: syrda: Díky moc za přečtení a milé komentáře.

Yana: Do hloubky jsem to nikdy nezkoumala, co to předně přináší. Ale tmu a ticho ve svém životě určitě pro regeneraci potřebuju… já mám nechtěně svou soukromou terapii tmou a jde teda na dřeň, tak to pak nemusím vyhledávat cíleně:)

LadyLoba: Psavec: Yana: Děkuju za přečtení a komentáře.

Orionka: Jen se o něj nenechat připravit… někdy je to doslova boj o život.