Až spočítám okvětní lísky,
kopretiny z Tvých vlasů,
na dobu zadržím dech,
oněměn od úžasu.
Jelikož Tvé oči vypráví,
příběh v mlze tajemství,
kterému já rozumím,
neb starám se o dějství.
Nehledáme lásku,
už vůbec né v posteli.
jen žijeme avantýru,
co jsme zažít museli.
Ty hluboké city,
zřejmě promění se v prach,
ale až budeš šťastná,
už o Tebe nebudu mít strach.
kopretiny z Tvých vlasů,
na dobu zadržím dech,
oněměn od úžasu.
Jelikož Tvé oči vypráví,
příběh v mlze tajemství,
kterému já rozumím,
neb starám se o dějství.
Nehledáme lásku,
už vůbec né v posteli.
jen žijeme avantýru,
co jsme zažít museli.
Ty hluboké city,
zřejmě promění se v prach,
ale až budeš šťastná,
už o Tebe nebudu mít strach.
26.06.2025 04:44
Hanulka
Poezie anonymity : tato báseň mě zasáhla způsobem, který se slovy těžko popisuje. Nádherně něžná báseň — melancholická ! Už první verše – o kopretinách z vlasů a zadržovaném dechu – otevírají obrazovou bránu do vnitřního světa plného křehkosti a tiché úcty. Líbí se mi, jak se tu láska nevykřikuje, ale žije – v náznaku, v paradoxu ne-vlastnictví, v touze po štěstí druhého. Opravdu krásná, rytmus v pohodě, jak má být, povedla se a děkuji, ráda tě čtu !
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.