![]() ![]() ![]() ![]() |
Pouštím tě
na virtuální prohlídku
mého vnitřního světa
na mé prožívání
však nemáš právo veta
to mnohdy nemám ani já
a už vůbec nikdo cizí
aby podněcoval mě
ke změně nechtěné
poroučel ať zmizí
co prý je pokřivené
když budu chtít
zvládnu to sama
jsem sice sólo máma
ale rozhodně ne dáma
v nesnázích
když něco pokazím
tak jsem to já
kdo řešení nachází
nestojím o tvoje retuše mé duše
a dobré návody
tak hoď mě do vody
se svázanýma rukama
a pak zařvi plav
možná jsem zahořklá
a možná naivní víla
ale jak vidíš
ještě jsem se neutopila
na virtuální prohlídku
mého vnitřního světa
na mé prožívání
však nemáš právo veta
to mnohdy nemám ani já
a už vůbec nikdo cizí
aby podněcoval mě
ke změně nechtěné
poroučel ať zmizí
co prý je pokřivené
když budu chtít
zvládnu to sama
jsem sice sólo máma
ale rozhodně ne dáma
v nesnázích
když něco pokazím
tak jsem to já
kdo řešení nachází
nestojím o tvoje retuše mé duše
a dobré návody
tak hoď mě do vody
se svázanýma rukama
a pak zařvi plav
možná jsem zahořklá
a možná naivní víla
ale jak vidíš
ještě jsem se neutopila

No, to už jsme jednou probraly. :-) Autor se dává lehce všanc, ale sám si určuje, jak moc. Já to tedy vztahuji k poezii, ale vlastně jde o univerzální postoj, i s tím právem veta.

Lokin: Gimo73: LadyLoba: Moc děkuju, udělali jste mi radost. Je to tam, z naštvaní totiž může vzejít síla. A tenhle text je naštvaný dost - na hlasy společnosti a všechny udělovače nevyžádaných rad a soudů, aniž by prošli byť pár kroků v mých/našich botách…

Adam Bílek: Tak tohle mě moc těší! Fakt děkuju za tak pěkný komentář. A myslím, že dokonce většina pocitů je platných bez ohledu na gender, prostě jsou univerzálně lidské. Ale taky mě to občas udiví, to uvědomění, že se přes některé odlišnosti mnohdy cítíme přinejmenším podobně.

puero: Já myslela, že ta báseň hovoří o mém postoji k nevyžádaným radám zcela jasně. Ještě imperativ na mě, fuj.

puero: :D :D :D Vidíš, ještě kyselá jsem k tý zahořklý zapomněla. Ale kdo říká, že nejsem že jo, třeba jo;) Velký písmeno mívám na začátku vždycky.

Kdybys byla víla, byla bys brčálově zelená, na ochutnání kyselá a světélkovala bys efemérně nad romantickou podvečerní bažinou. Z bažiny oné by trčely chlupaté ruce všech těch blbounů, co se za tebou vydali, aby tě zkrotili, uchopili do pracek a odtáhli někam do sklepa. Není to jediné velké písmeno na začátku básničky zbytečné?

Z tvojích veršov je cítiť síla.Ako vznešená a silná víla sa osudu svojmu čelom hrde postavila.Aj naďalej buď silná,priama a neprestávaj byť víla,dáma,mama.

Po přečtení této básně mám neodbytný pocit, že je mnoho věcí, které muž a žena vnímají podobně. Slova, jež trefně vyjadřují i mé pocity. Lépe bych je snad nevyjádřil.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Právo veta : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Výheň
Předchozí dílo autora : Jasmínová
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Severak řekl o tlachapoud :Střez, střez se Tlachapouda, milý synu. Má tlamu zubatou a ostrý dráp. Pták Zloškrv už se těší na hostinu, vzteklitě číhá na tě Pentlochňap. -- Lewis Carrol: Alenka v říši divů (a za zrcadlem) (v překladu Aloyse a Hany Skoumalových)