Milé, připomnělo mi to nedávné koštování výhonků smrků se synem :-)

puero: Až najdeš, dej vědět.

Nejvíc se mi líbí ta první půlka, krásně plyne. A dobrá myšlenka, jakožto někdo, kdo nad vším moc přemýšlí, ji dost oceňuji :D Jenže pak člověk vidí, jak to vypadá, když se nepřemýšlí vůbec... a jo, asi by mi bylo líp, ale neměnila bych. Ale to už trochu odbočuju od tématu.

Tu znám. :-) Hezká.

puero: Děkuju! Těší mě to.

Nj, nějaký macho latino tipuju. Dobře vystiženo, super atmosféra, až mi je z ní lehce blivno - ale já zůstala napůl zaseklá v příběhu někde s tou, o které víme jen, že měla kulaté oči. Četla se dobře, tyhle pozorovací mě baví.

Mně se ty pocity zdají autentické (až dost). :-) Vyjádřeno čtivě, byť to zavání trochu červenou knihovnou a tu já fakt nemusím. Ale nějak to se mnou zarezonovalo, i když moc takových žen neznám, co by se ztrácely v bažinách luxusu, ale určitě takové jsou. Jen nevím, jestli by přemýšlely zrovna tak, jako tahle. Já si tam dosazuju jiné bažiny a pak mi to dává smysl. A oceňuji pokus psát z pohledu ženy, sama bych to z pohledu muže (asi?) nezvládla. Čím jsem starší, tím míň asi. I z tohohle hlediska je to vlastně zajímavé čtení.

Lotka: Orionka: Moc děkuji vám oběma, potěšilo mě to.

Jo, oslňovače už jsem taky potkala. Výstižně popsáno, zaujala mě.

Psavec: Děkuju!

Dandy: Díky za poslechnutí. Já věřím, že skutečně zapomenout nejde ani není žádoucí - aniž by první člověk danou věc zpracoval a integroval. Samozřejmě se ale můžu mýlit.

Yana: To mě mrzí, rozbrečet jsem tě nechtěla - snad to bylo alespoň úlevné. Ano, nabádá nehodnotit a hlavně se ozývá proti victim blamingu - nedávat vinu tomu, komu se “to” stalo, ať už to bylo cokoliv… myslím, že to je takový mechanismus lidské mysli, odůvodnit si, proč se to ono dané/mu dotyčné/mu stalo, že nás to falešně chrání - protože vytváří iluzi bezpečí, že když se budeme chovat “správně”, nám se to stát nemůže. Děkuji ti Yani! Že jsi četla a za tvá slova.

Strach se může zahojit, ale ne sám, ne bez odvahy a potřeby alespoň nakouknout za provaz. Je moc hezká a maluje pěkné obrazy, ani mi nepřijde tak smutná. Spíš zamyšlení se nad lidmi a kontrasty mezi nimi. Osobně se považuju za větroplavce, plachty se mi sice v bouři dost potrhaly, ale pracuji na opravě.

A potkává je proto, že je maluje, nebo maluje proto, že je potkává...? Hezká, k zamyšlení.

Tíha vyjádřena s tvou typickou lehkostí a nádhernou obrazotvorností. Díky.

Krásně mě vtáhla do tvého poetického světa, taky jsem ji mohla číst třikrát. A pak smutek - možná to tak působí jenom na mě, ale je vlastně děsně smutná. Jako bys s lehkostí a poetičnem vyjádřil lidskou krutost, aniž bys ji přímo pojmenoval, a právě tím ses jakoby mimoděk dotkl její podstaty. Ale třeba ji jen chápu úplně jinak, skrze svojí vlastní perspektivu...

Ta je milá a hezky plyne, skoro jako písnička. Jen v tom posledním verši, kdybys přidal jednu slabiku, znělo by to rytmicky lépe. :-) Třeba místo "mám tak rád" by mohlo být "mám tolik rád". Ale to je jen drobný návrh, je to jediné místo, kde jsem se při čtení zadrhla a v závěru je to trošku škoda.

Hanulka: Díky, až na tu poslední větu se shodneme a to jsem moc ráda. Ten závěr to předchozí prohlášení ale trochu popírá. Vím, že jsem v básních hodně osobní, ale přesto básně nejsou deník a lyrický subjekt a autor nejsou totéž. Ozývám se s tématem, které považuju za důležité, a které zdaleka přesahuje mou osobní zkušenost a chápu, že může být nepříjemné o něm číst - nikoho do toho ale nenutím. Jen bych ráda uvedla na pravou míru, že to, jestli se trápím nebo ne a kam to případně vede, opravdu z nějakých psaneckých střípků není (a nemá být) vidět a sdílením svých textů ani nikoho nevybízím k tomu, aby to hodnotil. I tak děkuji za přečtení a za starost.

koiška: LadyLoba: Děkuju oběma!

Tohle mě moc zaujalo. Dle mého názoru jí snaha o pravidelné rýmy a rytmus možná trošku škodí, některá místa pak působí malinko šroubovaně a ubere to na lehkosti. Ale může to být i otázkou vkusu. Líbí se mi ta imaginace, neotřele podané téma.