Otava

V kolik to jede
jaký má být počasí
to už jsem dlouho nezažil
že bych se na někoho tolik těšil
bude svoboda, kterou tolik potřebuješ
pochytáme pár blesků do džbánků na dušičky
všemu a všem budeme s úsměvem mávat
rozpustilým vodačkám i vykysněným elektrokolačkám
nerudným dědkům zdar, divokým dětem přisypeme cukr
pěším turistům bez auta pukrle, pizzažroutům pifpaf
a vidíš, už je to tu zas, řešení jak žijou
s kým, proč, kde, za co, jak vypadaj, co maj za práci
sorry, ale na tohle vám mrdám
jít álejí bez stromů, loukou bez kytek, touhou bez bolesti
stejně všichni zdechnem, zbytečné machrování
hubnout stresem, tloustnout strachem
nejtěžší je neodsuzovat
holt maj kérky, krokoměry, netípaj vajgly do kemrů
ale dost bylo o lidech
tohle měla být poéma o tom
jak jde čerstvý čtyřicátník šťastnou krajinou
se svojí veselou šestiletou dcerkou
no bohužel, zas to sklouzlo do hov...ehm...sociologie
tak to nějak uzavřeme, místo bláznění
život totiž není až taková věda
když se na někoho těšíš
a on se těší na tebe

Největší bohatství je láska
lovu zdar