Mám problém s jednou částí. Má ještě alternativní variantu, ale ta se mi nějak nelíbí. Kdyby to někoho zajímalo nebo by mi chtěl poradit, pište. Dík!
![]() ![]() ![]() ![]() |
Usínám a probouzím se s tebou
i když nejsi tu
začal ses mi zamotávat
do citu
nevím který Konstantin
tě přivedl
do mojí krajiny
že ses stal konstantou
mé lebeční dutiny
písmem co na povrchu studu
kreslí obrazce
odpovědí
k mé nevyřčené otázce
?
... ale raději se svléknu
a nahlas řeknu
jen
Smím být tvou první
v tvojí dodávce?
i když nejsi tu
začal ses mi zamotávat
do citu
nevím který Konstantin
tě přivedl
do mojí krajiny
že ses stal konstantou
mé lebeční dutiny
písmem co na povrchu studu
kreslí obrazce
odpovědí
k mé nevyřčené otázce
?
... ale raději se svléknu
a nahlas řeknu
jen
Smím být tvou první
v tvojí dodávce?

puero: LadyLoba: Jo, osamělost je zvláštní pocit, který může, ale nemusí vůbec záviset na lidech, které člověk má nebo nemá ve svém okolí... nakonec ani to by nebylo v textu ono. Ta otázka prostě musí být nevyřčená, možná i nezformulovaná. Teď to teprve podle mě říká to, co jsem chtěla. Díky za společné zamyšlení se a diskuzi.

Leslie, jo osamělost, je pocit, jenž lze cítit i v davu ...jop ale to slovo je dlouhé ale tady to imho nebude vadit,
A taky tuším moudří říkají, že osamělost je jen iluze oddělenosti od celku ... Ale naprosto ti rozumim
A taky tuším moudří říkají, že osamělost je jen iluze oddělenosti od celku ... Ale naprosto ti rozumim

LadyLoba: Já právě svůj prostor a samotu taky potřebuju a miluju, to je druhý problém, který s tím veršem mám :D Mělo by tam být spíš "osamělost", ale to je moc dlouhé. Takže to budu muset ještě nějak překopat. Každopádně díky!

Ať je to jak chce :-) báseň se mi líbí, krásně mě dovedla k tomu jasnému závěru, je jiskřivá, plná života

A mám to podobně ale ne stejně ... mám ráda svoji samotu a potřebuji ji k životu abych se zase mohla nabitá vrátit k svojim

Ano .. to zamotávání ... a jestli to vůbec přiznat ... nebo nechat si jen pro sebe ...

puero: Mně se to docela líbí, ale není to moje :-) Vypadla pak ze mě spousta variant, včetně klišovitých kýčovitých "Budeš mou písní o lásce?", ale nelíbí se mi žádná. A navíc čím víc se v tom vrtám, tím horší to je, tohle se vyplivlo samo a pak mi došlo, že popravce je blbě, bohužel... No nic, asi to budu muset odložit a uvidíme, jestli mi něco ještě nevykrystalizuje v hlavě.

No, pokud ti jde o zachování rýmu, který není rytmicky zrovna dokonalý, hlavně v poslední větě s dodávkou, ta se mi zdá nějak nemelodická a dlouhá,.. tak to bude nelehké. Asi bych se vykašlal na popravce a oprátku a dal tam něco nerýmujícího se třeba: .... odpovědí na nevyřčenou otázku - má už má samota na vlásku? ... a ten koonec by pak navazoval na obrazce.. ale není to ono.

puero: A to je přesně to místo :D Alternativní varianta je "Zhoupneš mou samotu v oprátce?", ale nevím, jestli to není už moc morbidní. Ale zas i celý zbytek je takový výrazově divný řekněme, třeba by to ladilo. Nějak nevím, právě proto potřebuju nějakou zpětnou vazbu.

Popravcem? Popravdě vždy jsem vnímal toto slovo v jeho původním středověkém významu - tedy toho, kdo rozhoduje po-právu. Nevím, jestli to byl zamýšlený význam. Možná tam měl být popravčí (tedy kat).
Ten konec má šmrnc.
Ten konec má šmrnc.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Věrozvěstská : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Intimita
Předchozí dílo autora : Blou-dění
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 3» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Ammazonic [18], HarryHH [18], KaseO [18], Štístko [16], pohodarka84 [14], Čalamáda [12], Anonymni snílek [11], danthevas [10], Raven [1]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?