Známé pocity. Myslím, že čím je člověk starší, tím to jde hůř.

Au, tahle je tak otevřená, bolavá, opravdová a otevírá bez obalu tak silné téma pro spoustu lidí... Zasáhla a hodně. Výborně napsáno.

Poslední řádek zasáhl.

Zajímavá, asi mě nejvíc baví taky ta vizuální podoba, v závěru se mi to zavlnilo jako ten odraz na hladině. Někdy mám pocit, že básně dokážu docenit jen podle svého aktuálního naladění, podle momentální otevřenosti a schopnosti ji prožít a procítit. Protože o tom nakonec pro mě poezie je, o tom prožitku, který z ní mám. Zamyšlení může být taky fajn, ale od toho jsou tu víc jiné literární směry. Výjimečně se potká obojí (a ještě navíc s jazykovou vybroušeností), to jsou pak možná maličké drahokamy mezi kamením.

Taková meditační :) Milé.

Výborná, bavila mě moc. Je plná neotřelých obratů a asociací a ty obrazy mi úplně tekly před očima, to mám ráda, když se podaří.

Grvling: To rozhodně. Navíc ty příběhy nejsou neměnné, s odstupem je člověk vidí úplně jinak. A naopak u některých je dobré se o jinou perspektivu alespoň pokusit, může to dost pomoct změnit sebepojetí.

Ou jes. Baví mě, jak forma odpovídá obsahu...a obsah životu. Za mě naprosto výborná.

Jsme si všichni rovni.

>

Super forma.

Dobrá.

Hezky obrazná, přeneslo mě to na to místo... do té atmosféry, kterou se opravdu povedlo vykreslit a dostat až sem ke mně. Super.

Jo, tohle mě bavilo. A souhlasím, příběhů tam dokážu najít hned několik :)

Pěkné.

Výstižně vyjádřeno, super. Výborná pointa/kontrast v závěru. A kdo z nás to nezná, že...

Milá.

Au.

Bože, už ten začátek zasáhl, že jsem se musela zastavit a napsat to :D No nic, jdu číst dál.

Nepřekládat svý věty
do přijatelných verzi
Nebýt projekt

Možná je osvobození
sedět sama u stolu
a vědět,
že samota není trest,
ale prostor bez ozvěny

Výborný... a celkově se mi to moc líbí. Jen zbláznit se jako včely z rozkvetlých růží je sice hezký, ale náročný. Zvlášť když není jejich sezóna a kvetou si někde za mořem.

Jee, eukalyptové háje. Zavoněly. Finisterre. Ty poslední tři dny mezi Santiagem a koncem světa byly pro mě osobně nejsilnější. Za odměnu, sama mezi eukalypty a bolesti záhadně zůstaly za mnou. Na Pobřeží smrti jsem si našla svoji krásnou svatojakubskou mušli, třeba i ty:)

Dobrý, tohle mi sedlo. A ten závěr je super.

Nádhera, mluví mi z duše.