23.02.2026
6
172 (12)
0
Už nehledám v hlasech svět,
co slibuje mi nový let,
každé možná,
každý smích
zní jak ozvěna starých knih

Kdysi stačil jeden den
a zázrak byl vymyšlen,
teď i blízkost cizích těl
má jen tvar
nemá cíl

Neříkám, že je to chlad,
spíš jsem přestala se ptát,
jestli někdo přijde blíž

Láska kdysi byla skok
do hloubky bez pevných noh,
dnes už stojím na břehu
a bojím se
vlastních snů

Možná přijde jiný čas,
kdy se zlomí ticho v nás,
zatím žiju mezi tím
neumím se zamilovat,
jenom být a
jenom vím
 27.02.2026 12:15
Známé pocity. Myslím, že čím je člověk starší, tím to jde hůř.
 26.02.2026 11:42
Hezká báseň, přeji moc moc - musí too přijít!! :);*
 25.02.2026 23:37
Není nic krásnější než láska, a nic nebolí víc...
 25.02.2026 10:11
+
 24.02.2026 07:36
Moc pěkná.,mnoho lidi takto žije,jen nechce propadnou v bezradnost.
 24.02.2026 07:04
Moc pěkné.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.