Vladan: No-na p......y jsem génius,to je jednoduché,ale jen na ně..:-)

Yana: alexis: No,prostě sranda musí být-mám těch blbostiček víc,tak sem vždycky jednu ráno vrazím,třeba to někomu občas udělá lepší den..:-)

Laďa: jo,to je fakt..:-)

Tvrdý-nouzák: díky ale jsou to jen hrátky se slovíčkama,nic zase tak zvláštního. A ještě díky všem,jsem rád že se někdo zasměje nebo i usměje-to je hlavní účel,a občas i trochu snad k zamyšlení..:-)

Lusy: Jako překvapil ve smyslu že tady píšu jen samé srandičky a ptákoviny? Mám i jiné básničky ale ty vážnější sem dávat nebudu,těch je tady dost a smíchu nebo úsměvu je vždycky málo,toho není dost nikdy..:-)

PrimaDen: No,shodou okolností i já jsem z Olomouce..:-):-)

Vladan: Dobře,technické věci už zařídíš ty,máš na to buňky,já jdu skládat..

Vladan: Výborně,už jsme hráči dva-ale chtělo by to aspoň kvarteto,nebo nezaložíme nové Alexandrovce, Nebo Vladanovce? Čím víc nás bude kteří budou ostatní zdravě rozčilovat,tím líp. Aspoň nebude většina spát jak to teď někdy vypadá..:-)

Vladan: Mám možná trošku nadání psát blbosti,ale jinak hudební hluch.. Jsem hudebně hluchý jak poleno..Vladane,neumíš hrát na kytaru? Psal bych ti texty..:-)

Tvrdý-nouzák: taron: SRANDA PROSTĚ MUSÍ BÝT,I KDYŽ NĚKDY ČLOVĚKU DO SMÍCHU NENÍ. Ale jsme Švejkův národ,tak to by bylo aby nebylo, paní Müllerová..:-)

PrimaDen: A to by ti připadalo k zasmání nebo aspoň pousmání? Pokud chceš něco popsat-cokoliv-jedna věta by asi na to nestačila,a navíc je tato říkanka častečně pravdivá.. Co jsem měl napsat? V naší hospůdce jsou pěkní opilci?:-)

LGKM: No já nejsem abstinent,ale alkoholik taky ne-zlatá střední cesta..:-)

Čeho nejvíce litujeme před smrtí-zajímavá knížka..

by Pechan @deviantart.com
[via Inspiration an Chai] Bronnie Ware pracovala mnoho let se starými a umírajícími lidmi, sdílela s nimi poslední chvíle života. Na svém blogu nyní zveřejnila pět nejčastějších věcí, kterých umírající lidé litují. Co může být větší inspirací pro naše současné životy relativně daleko od smrti?

Jak se Bronnie se svými klienty bavila o tom, čeho v životě litují, některá témata se začala opakovat. Na základě tohoto článku pak vyšla celá kniha „The Top Five Regrets of the Dying“.

1) Přál bych si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých.
To byla nejčastější lítost ze všech. Když si lidé uvědomí, že se jejich život je téměř u konce a podívají se zpět, jednoduše vidí, kolik snů zůstalo nenaplněných. Většina lidí si nenaplnila ani polovinu svých snů a musela umřít s vědomím, že to bylo volbami, které udělali.
2) Přál bych si, abych býval tolik nepracoval.
Toto tvrdil každý umírající muž, se kterým jsem se setkala. Propásli dětství svých dětí a společnost svých rodičů. Ženy tuto lítost také zmiňovaly. Jelikož ale patřily ke starší generaci, většinou nebyly nositelky výdělku. Všichni muži, se kterými jsem pracovala hluboce litovali, že strávili tak velkou část svého života prací.

Zjednodušením životního stylu a vědomými rozhodnutími je možné omezit potřebu tak, že nepotřebujete takový příjem, jak si myslíte. A vytvořením více prostoru ve vašem životě se můžete stát šťastnějšími a otevřenějšími novým příležitostem, které mohou více vyhovovat vašemu životnímu stylu.

3) Přál bych si, abych býval měl více kuráže vyjádřit své pocity
Mnozí lidé potlačovali své pocity s cílem zůstat za dobře s okolím. Výsledkem byl život na lécích a fakt, že nikdy nebyli opravdu sami sebou. Mnozí si přivodili různá onemocnění vztahující se k zahořklosti a křivdám, které s sebou nesli.

Nemůžeme ovládat reakce ostatních. Přesto lidé zpravidla reagují, pokud změníte přístup pomocí upřímnosti. Nakonec vás to posune ke vztahům na úplně jiné úrovni. Buď tak, nebo to prostě odstraní nezdravé vztahy z vašich životů. Ať tak, nebo tak, vyhráváte…

4) Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli.
Lidé se většinou plně neuvědomí důležitost starých přátel, dokud se neocitnou na smrtelné posteli. A v ten moment již většinou není možné je dohledávat. Někteří se nechali svými životy natolik polapit, že jim „zlatá“ přátelství s lety utekla. Každému, když umírá, chybí staří přátelé…

Skoro každého polapil rušný životní styl natolik, že mu přátelství unikala. Ale, když se přiblíží smrt, fyzické detaily života odpadnou a lidé chtějí dát do pořádku své vztahy k přátelům. Většinou už to ale není možné, jsou příliš staří a chatrní. V posledních týdnech před smrtí zůstávají pouze láska a přátelství..

5) Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější
Toto je překvapivě velmi časté přání. Mnozí si až do konce neuvědomili, že štěstí je volba (alespoň pro většinu z nás). Zamrzli ve starých vzorcích a zvycích. Takzvaný komfort rodiny zaplavil jejich emoce stejně jako fyzické životy. Hluboce v sobě však touží po opravdovém smíchu…

Když jste na smrtelné posteli, je vám jedno, co si o vás myslí ostatní. Je nádherné se uvolnit a smát se dlouho před smrtí.

Život je volba. Je to VÁŠ život. Volte vědomě, volte chytře, volte upřímně. Volte štěstí.

štiler: No mě taky..:-) Ale on to asi myslel dobře,asi nerozumí proč jsou věci na světě tak,jak jsou.. Žádný Bůh ti neodpoví,musíš se pídit sám. Koneckonců je to mnohem zajímavější zjišťovat jak věci jsou,než se spoléhat že ti to někdo řekne,potom jsi člověk z druhé ruky..
Jedem starodávný súfí-Mansúr al-Halládž,řekl takovou pěknou věc: Hledej odpověď tam,odkud vyšla otázka. Ale jde ti i jinde,stačí používat trochu rozum a logiku..

taron: Budu sem dávat jen humorné věci-protože myslím toto řekl Karel Čapek: Humor je solí života,kdo je jím řádně prosolen,vydrží dlouho čerstvý..:-)

jusuej: No,jestli je to opravdu tak jak říkáš a co o sobě píšeš,tak klobouk dolů že jsi to ještě nevzdal..

Yasmin: Tak pac a pusu- virtuální..:-)

Všem- Já taky nejsem pověrčivý ale trochu srandy nikdy neškodí..vlastně žádné množství srandy neškodí ! :-)

Vladan: První tvoje připomínka se týká toho, že rozděluješ víru na náboženskou a nenáboženskou. Ano to je pravda, ale opravdu se jedná o dva druhy víry? Není víra,ten promární,základní impulz stejný,jen objekty víry se mění? Nevychází v počátku z mysli člověka stejný duševní pohyb,který se nazývá víra,a na který se potom nabaluje to ostatní-podle toho kam člověk svou pozornost upře, co mu vyhovuje,zajímá, podle různých okolností které na něj v životě později působí,a tak dál?
Proč někdo věří svému fotbalovému klubu,jiný v demokracii,další v Boha,na důvod se dá přijít,ale to prvotní je víra,ta nemá žádný atribut,to přichází až později.
Ty vidíš na nábož. víře i něco pozitivního ve smyslu že když je to osobní záležitost a nenutí nějakým způsobem jiné k jejímu pojetí,je to celkem v pořádku-to máš pravdu,ale myslím že jen částečně,napíšu o tom v druhé úvaze.
A ještě jedna věc-máš zase pravdu,myslím,ale zase jen částečně. Věřící může vzácně přijít na rozpor ve své víře,pokud není úplně náboženskou propagandou zpracovaný,ale když na to opravdu vzácně přijde,má dvě možnosti-buď od toho uteče,protože by ještě mohl přijít na něco, co by ho vyrušilo z jeho "jistoty" tedy víry,a to lidé nemají rádi-a nebo se začne zajímat,zjišťovat,"pídit" a časem s vírou a vším tím kolem skončí,protože pozná skutečnou podobu tohoto všeho. Člověk který se snaží být pravdivý sám k sobě,protože nechce prožít život ve lžích a iluzích-aspoň maximálně jak to jde-nemůže nikdy být nábožný. Když beru náboženství jako důsledek propagandy náboženských institucí-ne jako např.snahu porozumět tomu, co opravdu znamená život-což je pro mě duchovnost,ale to jiná věc.
Popsal jsem to trochu jiným způsobem než ty,protože ty používáš přísnou logiku a racionalitu-proč ne-já na tu jdu jinak,je mi bližší spíš ten trochu psychologicko-emocionální postup,nebo jak to říct..:-)

Dobře,tak se vyjádřím k těm tvým poznámkám,jak to vidíš ty.:-) To je samozřejmé že těžko rozhodnem čí názor je ten správnější,ale o to nejde,jde o to prodebatovat to téma ze všech stran,pravda může být někde uprostřed.
Každý má jiné životní zkušenosti,jinou mentalitu,vidí některé věci třeba líp,jasněji na základě vzdělání,určité inteligence,a tak podobně. Jiné věci zase třeba tak jasně z různých důvodů nevidí Každý jiný pohled na jednu věc je nějakým způsobem přínosný,jen člověk nesmí být moc předpojatý a měl by chtít porozumět-třeba i tomu proč někdo tvrdí úplný opak než on sám-myslím..:-)