koiška: Ano..

GULI: Je pravda, nikdo se nás neptal jestli sem chceme. A když jsme tu, musíme si projít tím vším , jak píšeš bolestí i radostí. Je to jako na houpačce. Život je obrovskou záhadou a my bychom chtěli tak moc jí přijít na kloub. Jak na něj vyzrát a pak si žít v souladu se vším ...

koiška: V podstatě je to o nás,bez nás,nikdo se nás neptal jestli sem chceme,hodili nás do této říše smrti kterou bude muset projít každý. Život ve své podstatě je tajemství,ale život člověka je jen radost a bolest,které se střídají pořád dokola.Nic moc.

Když přicházejí na svět má to být radost, nový život , tady je to vlastně smutné, až depresivní.

Velmi povedené, vtipné a zábavné.

Kam jsem to zabloudil... Takovou starost o novorozence tedy nemám

LadyLoba: Vždycky je hrozný,jen ho většina lidí potlačí do podvědomí. Úzkost,nemožnost se nadechnout,nevědomost o ,já' ,ještě žádné není,není povědomí o čase,proto je pocit že toto peklo už je napořád.Kdyby lidé věděli, čím musí novorozenec procházet,nikdy by děti neměli.Vlastně by lidstvo neexistovalo.

foukám ... otázka, jestli by byl ten zážitek tak děsný, kdyby to nebylo v rutině a v porodnici ...

Ano, opravdu krásná báseň, přesně dle mého gusta. Moc se mi líbí. JKH

Tohle je skvělé...

Výborné, tohle mi sedlo, temný nádech je občas potřeba :)

Výstižný...Kříž že k hrobu patří zvěstovali bratři. Bukvici vzaly, hlaholici daly, pohany bez hany přeroubovaly.

Neu: Jo...Ale mě moc nejde o formu,když už něco na koleně vypotím. Něco mě napadne,tak to napíšu. A i proto radši píšu nějaké snad trochu vtipné říkanky,než vážno. Tam je to jedno,jde o vtip a vtipnou pointu,na formu sse nehledí,jde o pobavení.

Dobrý myšlenky, ale stokrát ohraný rýmy. V první sloce dokonce "naše staré hodiny bijí čtyři hodiny". To nefungovalo už za Cimrmana

Ano, líbí se mi...

Zaujala, líbí se mi.

Nejvíc se mi líbí ... Pohrdli jsme mořem, držíme se strouhy ... Naprosto trefné ... Asi tě budu někdy někde citovat

Je to krásné, zní mi to jak balada..

Dík.

Miňko : to je nádherně rytmické a obrazotvorné – jako by verše samy letěly časem, podobně jako ten pták, který se vznáší krajem i temným vesmírem. Má to zvláštní melancholii i naléhavost... jako kdyby čas sám promlouval. To je krásné a děkuji též !