PANE KRÁLI...
Věřím tak trochu na zázraky
a kytky ze zahrádky
a někdy...ano, někdy taky
věřím na pohádky
Mějte na paměti,
pane králi,
že my děti
jsme o vás stály
Že jsme chtěly vidět
korunu, víte,
za tu se stydět
nemusíte
My víme, že je z papíru
jak vaše komnata
lepená na míru
ale třpytí se jak ze zlata
Já už nejsem dítě
a chci vás, chci vás zpátky!
Copak to nevidíte,
že ještě věřím na pohádky?