TíŽivost

V bezbřehém prázdnu šedých vět
moje já začíná šedivět
nechci na druhé hledět z vrchu
jenže když kloužou po povrchu
a jenom hrají v přestrojení
neumím nalézt propojení

možná vše zbytečně komplikuji
myšlenka na myšlence bují
tolik bych si je přála ztišit
tak jako buddhističtí mniši
čím víc začínám rozumět
tím víc mě tíží plytkost vět
tím víc bych chtěla vědět míň
jenže to vypnout neumím

musí být krásné neznat zlo
a nerozpoznat zrcadlo
musí být krásné nevědět
v křídových barvách vidět svět
a život vnímat prostou duší
aby se zdál být jednodušší

možná nic nebude tak, jak bylo
co je jednou černé, nepřetřeš bílou
ačkoliv nemizí stín obludy
znovu se učím lehkost probudit