|
...
 21.04.2013 11 1072(16) 0 |
Když listopad po roce převezme moc,
tak vždycky si vzpomenu na zvláštní noc,
je to už pozpátku několik let,
kdy přítel se zeptal zda s ním chci jet,
že musí krátce navštívit rodinu,
a že je to autem asi jen hodinu.
Tak jsme v tom sychravém večeru sedli,
a za jízdy řeči své o ničem vedli,
návštěva na místě trochu se protáhla,
když devátá hodina desátou dotáhla,
pak jsme už pomalu jak se jen dá jet,
jeli zpět v mlze co se dá krájet.
Auto se v té mlze jako šnek šine,
a v kabině příjemné teplo se line,
nějak jsme utichli je klid jak v márnici,
přitom jsme vjeli na známou dálnici,
však jet trochu rychleji přítel se bojí,
vtom najednou před námi osoba stojí
Stopařka u cesty jako kůl v plotě,
stojí a stopuje v takové slotě,
podivná věc však kamarád zastavil,
žena si přisedla a on nás pak představil
ta dáma má ruku jako kus ledu,
a říká jen náhodou s vámi dnes jedu.
Zvláštní že stopuje v takové době,
mizerném počasí a tmě jako v hrobě,
prý jede jen kousek do nejbližší vsi,
však když jsme tam vjížděli štěkali psi,
hlasitě štěkali a tesklivě vyli,
jakoby z něčeho zděšení byli.
V autě se podivně změnilo klima,
náhle je chladno a jakási zima,
tak a jsme na místě vážená paní,
oba pak točíme pohledy na ní,
však vzadu je prázdno tak jako prve,
a v nás by se těžko dořezal krve.
Konečně doma tak jdem z auta ven,
byla to pravda nebo jen sen,
hlavou nám stejná myšlenka běží,
jde tomu všemu uvěřit stěží,
domů se potom jako stín kradu,
blíží se půlnoc druhého listopadu..
tak vždycky si vzpomenu na zvláštní noc,
je to už pozpátku několik let,
kdy přítel se zeptal zda s ním chci jet,
že musí krátce navštívit rodinu,
a že je to autem asi jen hodinu.
Tak jsme v tom sychravém večeru sedli,
a za jízdy řeči své o ničem vedli,
návštěva na místě trochu se protáhla,
když devátá hodina desátou dotáhla,
pak jsme už pomalu jak se jen dá jet,
jeli zpět v mlze co se dá krájet.
Auto se v té mlze jako šnek šine,
a v kabině příjemné teplo se line,
nějak jsme utichli je klid jak v márnici,
přitom jsme vjeli na známou dálnici,
však jet trochu rychleji přítel se bojí,
vtom najednou před námi osoba stojí
Stopařka u cesty jako kůl v plotě,
stojí a stopuje v takové slotě,
podivná věc však kamarád zastavil,
žena si přisedla a on nás pak představil
ta dáma má ruku jako kus ledu,
a říká jen náhodou s vámi dnes jedu.
Zvláštní že stopuje v takové době,
mizerném počasí a tmě jako v hrobě,
prý jede jen kousek do nejbližší vsi,
však když jsme tam vjížděli štěkali psi,
hlasitě štěkali a tesklivě vyli,
jakoby z něčeho zděšení byli.
V autě se podivně změnilo klima,
náhle je chladno a jakási zima,
tak a jsme na místě vážená paní,
oba pak točíme pohledy na ní,
však vzadu je prázdno tak jako prve,
a v nás by se těžko dořezal krve.
Konečně doma tak jdem z auta ven,
byla to pravda nebo jen sen,
hlavou nám stejná myšlenka běží,
jde tomu všemu uvěřit stěží,
domů se potom jako stín kradu,
blíží se půlnoc druhého listopadu..
30.08.2016 - 11:47Tož pohrát si s rytmusem (odpovídajícím počtem slabik v každém verši) a bude to luxus ;)
23.04.2013 - 07:55Severak: No,s Erbenem bych to nesrovnával,to je nebe a dudy..:-)ale jen takový pokus o jednoduché zveršování nějakého příběhu..:-)
23.04.2013 - 07:52miroslawek: No,je fakt že je to jen takový jednoduchý příběh,který jsem napsal za chvilku-spíš mi šlo o pointu než "básnickou" dokonalost.:-)
22.04.2013 - 23:21GULI: je to dost špatně, nešikovně napsané a přitom dlouhé, neumím se rozhodnout, co je na tom horší
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
STOPAŘKA : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : TA KORUPCE.. :-)
Předchozí dílo autora : SEN DUŠIČKOVÝ
