Pohledem

Často přemýšlím, jak předat ten pocit,
co ve mně budí slunce hra na okenních střechách,
jak odráží se paprsky duhy do mé duše,
a rezonují na neznámých vlnových délkách.

A když zkusím tyto pocity vyjádřit slovem,
nezní to správně,
jak kdyby provazový můstek chtěl člověk přejít s porcelánovým slonem.

Zachytit na fotkách pocit se nedaří,
hudba je blízko,
ne všechny písně pocitů mám v repozitáři.

A tak zůstávají k předání jen zmatečné mozaiky,
do svěrací kazajky
slov schovaný,
nepochopitelný pocit.

A já se ptám,
chápeš?