Blankytu se odevzdám

Blankytu se odevzdám
a chór mi bude zpívat.
Mě pod nohama nekřupe to
a já v bílém plášti,
odkud budu se dívat
a mráz bude až praští.
Mě pod nohama nekřupe to.
Na cestu kudy se ptám
a zda tam bude léto?

Čiřeji už kolem vidím
a čítám mezi řádky.
dokážu se proto vcítit
a pochopit osudí,
že dávno nejsou svátky
Tří králů nestudí.
chci za ruku vás chytit,
i když trochu se stydím.
Vás chci polapit.

Harmonika zase hraje,
jsem trochu apostrofik
a snílek s husí kůží.
Je to kontrast popletený...
Co si žádá velký kritik.
Jsem k věčné mlze přilepený
jak proletář s malou duší,
chci se dočkat s vámi Máje,
jak se patří, hezky sluší.

Jdu krajinou stále dál,
beze stop a bez stínu.
Mě pod nohama nekřupe to.
Já… Výš než z půdy
na mě kdosi volá synu,
jestli jsem se začal nudit.
a jestli ještě nekřupe to,
to bez peřejí suší val,
v hlavě všechno srovnat chce to.

Blankytu se odevzdám
a andělé mě budou vítat.
až zabydlím se na peřinách
napíšu vám krásné psaní.
Odkud se na vás budu dívat
a zda lze dostat rozhřešení
v libře vinách a nevinách.
Tu cestu jen já znám
a z čela stírám prach.

Když se mi to krásně zdaří
u brány mi dají křídla
po tom všem hezky zní to,
ze zdola je pohled klamný.
Bez shonu a bez šídla,
čas je tady bezvýznamný.
Trochu mi je taky líto,
že nevidím známých tváří
oslavovat další léto.