Tvá výhra

Když jsem tě prvně spatřil,
tlukot srdce tobě patřil.

Vynechává ťukání,
vždy když tvoje vzlykání,
nabourá se do mé mysli,
celý den, co na tě myslím.

Pýcha tvá je nad úroveň,
tak teď na to už zapomeň,
ty růže, co máš nejsou mé,
dřív ve mně kvetly, teď už ne.

Jinou lásku musím najít,
pocity své v základ zpravit.

I když čas už běžel k cíli,
zastavil na malou chvíli,
ohlédl se za sebe,
a vidí už zas jen tebe.

To se stane v přítomnosti,
když mluvím o upřímnosti,
že vlastně důvod jeden je,
srdce mé se nesměje.

Hlavu času stočil osud,
,,rychle, utíkej už odtud!“

Za cílovou rovinkou,
a nepatrnou chvilinkou,
zobrazí se to co hledáš,
dřív sis myslel, že to nedáš.

To je láska od autora,
někdo tě vidí tam shora,
a všemi tvými kroky ctnosti,
směřuje tě k budoucnosti.

Kdy správný člověk ocení,
co má v tobě a ty v ní.