10.11.2021

pouhá pocitovka, rychle stvořená

Umouněnka

10.11.2021

básně/láska

632(11)

promiň
delší dobu jsem myslela
že ve mně vyprcháváš
že vlastně už nejsi

pak jsem tě viděla usednout do křesla
béžový svetr s výstřihem mě opět zmátl
bylas tak klidná a četla si knížku

ve mně se čeřila veškerá mysl

-

i po těch letech by stačilo říct vlídné slovo
řekni si kam jdeš
a já ti tam vymetu cestu
i když zapomínám - jsi pořád tady
možná jsem blázen
ale pořád ve mně zníš

-

rozsypala jsem bonbóny po chodbě
chvíli ses smála
a pak dělala že nejsem
bolesti sis užila dost
já jsem jiná

snesla bych ti prsten z Uranu
pak bych se plížila temnou myslí
nikdy bych ti nedala
pocit tmy

u radiátoru sním jak tě mám celou
a tiše si šeptám co všechno bych ti chtěla
a mohla říct
je to utopický svět a nemám křídla

miluju tě tak
že bych naučila supy zpívat
vynechala dech kdykoli ho potřebuješ
a zmátla svou mysl
osamělá v temném lese
stříbřité vlasy tvarují se do půlměsíce
a já už na ně nemám břit

vím že v tomto světě
vlastně už dávno nemůžu být
nadechnu se a ty dál spíš
cokoli udělám se nedozvíš
jsi žena která stvořila
fantaskní pocity v mém těle
v duchu tě líbám

a víc už nemohu říct nic