28.11.2021
7
901 (15)
0
napořád zády ke mně
se svým vlastním životem
nikdy se nedozvíš proč ve mně žiješ
druhý svět

-

občas tě přinutím vyblednout
svážu tě v představách do suché kytice
dám vylisovat do lékařské knihy

až se trochu polámeš
pak bude znovu zima
vesmír se složí
do oblé hladiny v kelímku
v medovém nápoji utopím představu dvou dlaní
pofoukám tváře který napůl oka tuším
pod sladkou vůní vanilky

až mý těžkopádný tělo
uvnitř zazvoní

-

já vím má milá
už se opakuju
na svátky odjedeš vlakem daleko za polní výhybku
nikdy ses neptala zda znám tu krajinu
dodnes tam skrývám
kousek ostře vyřezaných skic
muže ve vojenském obleku

-

vím že nemáš pro mě nic
co bych vnímala jako slib
užiju si sníh i bez něčích ramen
tak jako všechno ostatní
bez jediného slova při procházce noční Prahou
ulovím krásno
sama se sebou

s úsměvem připiju kelímkem
siluetě kterou tuším
v dálce mezi komíny
kde se dotýkáme
bříšky prstů jedné mlhy

jak plujeme noční zimou

Ze sbírky: Vzkazy pro Lesanu
 21.11.2022 17:15
Taková neuchopitelná jako ta tvá milá. Doufám, že vzkazy pro Lesanu jsou nikdy nekončící. Líbí se mi moc jak a co píšeš.
 01.12.2021 19:52
Zasnila jsem se...
 30.11.2021 23:33
Moc hezky básníš.
 30.11.2021 16:26
Neu: A já jsem ráda, že čteš. :) Děkuju moc.
 29.11.2021 10:40
 Neu
Tvoje poezie je úžasná. "svážu tě v představách do suché kytice" to je prostě skvělý. Děkuju, že píšeš
 28.11.2021 18:00
Dandy: Díky za návštěvu a posílám mrknutí. ;)
 28.11.2021 17:05
Až opřou se bříška prstů o mlhu
Bude srdce rezonovat.
Tam za polní vyhybkou.
Tam pod loretou budou dvě srdce recitovat.
Žádné rámě ,žadná horka slova
Proč? Se má se smutek opakovat

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.