má milá Silvie
zašla jsem ve snech sama do nočního města
čichat ke svíčkám a obdivovat markýzy, výlohy i dlažbu
spílají mi - že ztrácíš se a vyšeptáváš možnosti
kam jinam máme v husté šedi jít
-
už pro mě nejsi poslední marný přání
knoflíčky máš stále stejně fialový
a letmo na chodbě si o mně myslíš
první poslední
nejsi už postříbřená - nevídáme se tak
abych si pro tebe vrstvila sny v kapsách
abych autistovi
na kolotoči řekla : ty skořicová liško,
přemýšlej jinak o lidech
já si tě budu
do smrti pamatovat
-
měla jsem tě plný byt
a oči dalo by se říct
bláznily za bílého dne
viděly krb
a nás dvě protnuté na kostní dřeň
za ruku táhla bych tě
klidně za polární kruh
nebylo nic
co bych si o tobě nevysnila
vážně jsem tě milovala
-
pak se probudím v tomto světě
jdu známým parkem
potkám dvě sochy pod stromem
a svět se mi úží na jednu cestu
v cíli tě pak, Silvie, letmo minu
autista zeptá se, zda si ho pamatuju
jistěže ano, odpovím a úsměju se
letmo se zahledím na účes mé milované
a napíšu dopis
jako bych to nebyla já
má milá Silvie
tuto báseň jsem ti dala
-
vždyť sama víš
že mimo sny si nemáme co říct
zašla jsem ve snech sama do nočního města
čichat ke svíčkám a obdivovat markýzy, výlohy i dlažbu
spílají mi - že ztrácíš se a vyšeptáváš možnosti
kam jinam máme v husté šedi jít
-
už pro mě nejsi poslední marný přání
knoflíčky máš stále stejně fialový
a letmo na chodbě si o mně myslíš
první poslední
nejsi už postříbřená - nevídáme se tak
abych si pro tebe vrstvila sny v kapsách
abych autistovi
na kolotoči řekla : ty skořicová liško,
přemýšlej jinak o lidech
já si tě budu
do smrti pamatovat
-
měla jsem tě plný byt
a oči dalo by se říct
bláznily za bílého dne
viděly krb
a nás dvě protnuté na kostní dřeň
za ruku táhla bych tě
klidně za polární kruh
nebylo nic
co bych si o tobě nevysnila
vážně jsem tě milovala
-
pak se probudím v tomto světě
jdu známým parkem
potkám dvě sochy pod stromem
a svět se mi úží na jednu cestu
v cíli tě pak, Silvie, letmo minu
autista zeptá se, zda si ho pamatuju
jistěže ano, odpovím a úsměju se
letmo se zahledím na účes mé milované
a napíšu dopis
jako bych to nebyla já
má milá Silvie
tuto báseň jsem ti dala
-
vždyť sama víš
že mimo sny si nemáme co říct
Ze sbírky: Vzkazy pro Lesanu
06.11.2021 13:44
To je velmi dobré. Zaujala mě už první sloka (jestli se tomu vůbec dá říkat sloka... no prostě ta část před prvním prázdným řádkem) a mé zaujetí až do konce neopadlo. Mnoho krásných obratů, například "a nás dvě protnuté na kostní dřeň". Konec je trochu krutý a velmi mě oslovil.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.