 05.11.2021 5 791(14) 0 |
má milá Silvie
zašla jsem ve snech sama do nočního města
čichat ke svíčkám a obdivovat markýzy, výlohy i dlažbu
spílají mi - že ztrácíš se a vyšeptáváš možnosti
kam jinam máme v husté šedi jít
-
už pro mě nejsi poslední marný přání
knoflíčky máš stále stejně fialový
a letmo na chodbě si o mně myslíš
první poslední
nejsi už postříbřená - nevídáme se tak
abych si pro tebe vrstvila sny v kapsách
abych autistovi
na kolotoči řekla : ty skořicová liško,
přemýšlej jinak o lidech
já si tě budu
do smrti pamatovat
-
měla jsem tě plný byt
a oči dalo by se říct
bláznily za bílého dne
viděly krb
a nás dvě protnuté na kostní dřeň
za ruku táhla bych tě
klidně za polární kruh
nebylo nic
co bych si o tobě nevysnila
vážně jsem tě milovala
-
pak se probudím v tomto světě
jdu známým parkem
potkám dvě sochy pod stromem
a svět se mi úží na jednu cestu
v cíli tě pak, Silvie, letmo minu
autista zeptá se, zda si ho pamatuju
jistěže ano, odpovím a úsměju se
letmo se zahledím na účes mé milované
a napíšu dopis
jako bych to nebyla já
má milá Silvie
tuto báseň jsem ti dala
-
vždyť sama víš
že mimo sny si nemáme co říct
zašla jsem ve snech sama do nočního města
čichat ke svíčkám a obdivovat markýzy, výlohy i dlažbu
spílají mi - že ztrácíš se a vyšeptáváš možnosti
kam jinam máme v husté šedi jít
-
už pro mě nejsi poslední marný přání
knoflíčky máš stále stejně fialový
a letmo na chodbě si o mně myslíš
první poslední
nejsi už postříbřená - nevídáme se tak
abych si pro tebe vrstvila sny v kapsách
abych autistovi
na kolotoči řekla : ty skořicová liško,
přemýšlej jinak o lidech
já si tě budu
do smrti pamatovat
-
měla jsem tě plný byt
a oči dalo by se říct
bláznily za bílého dne
viděly krb
a nás dvě protnuté na kostní dřeň
za ruku táhla bych tě
klidně za polární kruh
nebylo nic
co bych si o tobě nevysnila
vážně jsem tě milovala
-
pak se probudím v tomto světě
jdu známým parkem
potkám dvě sochy pod stromem
a svět se mi úží na jednu cestu
v cíli tě pak, Silvie, letmo minu
autista zeptá se, zda si ho pamatuju
jistěže ano, odpovím a úsměju se
letmo se zahledím na účes mé milované
a napíšu dopis
jako bych to nebyla já
má milá Silvie
tuto báseň jsem ti dala
-
vždyť sama víš
že mimo sny si nemáme co říct
Ze sbírky: Vzkazy pro Lesanu
06.11.2021 - 13:44To je velmi dobré. Zaujala mě už první sloka (jestli se tomu vůbec dá říkat sloka... no prostě ta část před prvním prázdným řádkem) a mé zaujetí až do konce neopadlo. Mnoho krásných obratů, například "a nás dvě protnuté na kostní dřeň". Konec je trochu krutý a velmi mě oslovil.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sny II. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : 10.11.2021
Předchozí dílo autora : Pro zhýralou mladou slečnu
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
